Létání zorganizoval Miloš. Na stránkách GAC jsem našel pozvánku na svah. Vyměnili jsme si několik sms a ve čtvrtek ráno (začátkem ledna) jsme se sešli na letišti v Podhořanech. Místní už na nás čekali. Počasí bylo o poznání lepší než při podobné akci loni v prosinci. Vytlačili jsme vlečnou a vytáhli uklizené větroně, připravili padáky a zapojili baterie. Pak jsme se odebrali do tepla na věž, kde se dozvídám, že dnes přijel plachtař až z Jižní Moravy.
Čeká nás však nepříjemné překvapení. Není jisté, zda vůbec budeme smět dnes létat. Je pracovní den. Letiště je ve vzdušném prostoru vojenského letiště a jak zjišťujeme, dnes mají vojáci v plánu létání s Gripeny. Situace doslova zapeklitá: „Tak to je smůla. Vzal jsem si den dovolené, jedu sem a nakonec nic z toho nebude.“ „Takových je nás tady víc.“ Zastydím se a už mlčím. Uvidíme. Využívám situace a hovořím s Pepou. Byl to on, kdo se mnou trénoval v Benešově řešení mimořádných situací jako je přistání při poruše podélného řízení (výškového kormidla), či přistání bez brzdových klapek apod. Byly to situace, při kterých jsem byl rád, že tam nejsem sám, že instruktor „to jistil“. I tentokrát jsme měli o čem mluvit. …
Flotila Blaníků: L-23 na zimu zapůjčená z Benešova, L-13 chlouba místních. Jeden z mála Blaníků, který tehdy směl létat. … Záblesk naděje. Snad nás pustí do vzduchu během oběda. Dají nám vědět. Předběžně to vypadá na „okno“ od 12 do 13 hodin. Humor není na místě. Je to vážná věc. I tak se během čekání objevilo „info“, že k obědu mají mít dnes vojáci „rybu“. … Konečně 12 hodin. Po předchozí domluvě jdeme na svah.
Chladící věže před námi – to je elektrárna Chvaletice. Pára ukazuje směr větru. Fouká na svah.
Městečko pod svahem je Třemošnice.
Za hřebenem je Podhradí. Při létání na svahu je třeba nepřeletět za hranu kopce. Na závětrné straně vzduch klesá. Stále je třeba hlídat vário. Záleží na výšce nad terénem a především na směru a síle větru.
Pod námi zřícenina hradu Lichnice.
„Víš čím je význačná Třemošnice?“ (městečko pod námi)
„Pochází z něho nejznámější český vězeň.“
„Jiří Kajínek?“
Blíží se 13-tá hodina. Vypadá to na poslední otočku a let směrem k letišti. Těsně před druhou se ozývají vojáci. Prodlužují do 13:20.
„Informaci přijal.“
Letí Kryštof. Bude prolétat směrem do Pardubic. „Držte se na jih od letiště.“ Po chvíli hledání vizuální kontakt.
„Provoz na dohled.“ Letěl nízko při zemi.
13:20 přistáváme. Máme čas. Další „okno“ bude až po pracovní době.
Dokud ještě není tma, větroně startují. V plánu mají alespoň hodinu letu.
Už se těším, že budu rozumně (včas) doma.
_____________
Na věži zvoní mobil…
„Z polí, které vidíš, už každé vidělo svého větroně.“
Nakládání dokončujeme až po setmění.
A takto vypadá fotografie bez přídavného blesku – pouze ve svitu zadních automobilových světel.
Létání na svahu. I vzduch lednové noci.
___________________________
„Měli jsme dokonce kdysi projekt na noční létání. Noční osvětlení svahu a tak. Skončilo to ale na tom, že nebylo na čem létat. Nesehnali jsme žádný větroň, který by mohl být vybaven a schválen pro létání v noci.“
Odkazy: