Reklama
 
Blog | Martin Hajný

V čem měl pravdu HUS…

"Jó věda, to je dávat věci do souvislostí." Říká Prof. Jurák na přednášce z lineární algebry na jaře roku 1989. Bylo mi čerstvě 19 a on si vzal do hlavy, že mne to naučí.

Byl jsem už na zkoušce napotřetí, a on po cca hodině, když jsem už konečně udělal chybu, povídá spokojeně: „Nebudu vás dál trápit, dám vám dvojku.“ A mně se tehdy tak strašně moc ulevilo. Dávat věci do souvislostí, mi z něho však zůstalo dodnes. Následující text je delší. Četba to není povinná. Na osobní rovině však vnímám jako správné napsat, v čem jsem tak dlouho, současného prezidenta nemohl pochopit. Dnes v tom možnou pointu vidím, tím spíše se však kloním k názoru, že duši úplně každého člověka je moudré a rozumné respektovat.

1) Lidé a jejich původ…

Kdo nemají současného českého prezidenta v lásce, říkají, že je i on částečně tzv. „židovského původu“. To samo o sobě nic neznamená. Židem byl i Ježíš z Nazareta stejně, jako např. Albert Einstein.

Při zájezdu do Izraele mne zaujalo, jak obnovení kulturní památky – pevnosti Masada po 2 tis. letech, Židé v současném Izraeli vnímají jako vítězství lidského svědomí, resp. jednání konkrétních lidí, nad centrální mocí (historické) Římské říše. Nepatřil jsem nikdy ke skalním přívržencům V. Klause, přesto se však domnívám, že svědomí lidí ctí a respektuje. Když počátkem 90. let arcibiskup Jan Graubner v televizním přenosu zasvětil český národ Panně Marii (mimochodem též „židovského původu“), současný prezident neskrýval rozpaky a je možné, že to bylo právě i „mluvení za druhé“ (jejich jménem), co ho štvalo. Po letech (to už v roli prezidenta) však navštěvuje sv. Hostýn, aby si s tím, kdo ho kdysi tak „nadzdvihl“, podal ruku. Prezident Klaus je politik. Nedomnívám se však, že právě to je vlastnost, která na něm „církvi“ tak vadí. V. Klaus o církvi mluví (či alespoň dříve mluvil) jako o „spolku zahrádkářů“, jako o určité zájmové skupině. A právě tento jeho postoj, je tím, co jsem tak dlouho nemohl pochopit. To až do doby, než se mi dostal do ruky text „Řeč o míru“ od kněze a po určitou dobu i rektora pražské university Mistra (dnes bychom řekli Prof.) Jana Husa. Jde o český překlad (z latiny) téměř 600 let starého textu, který de facto shrnuje jeho celoživotní postoj. Jde o projev, který měl připraven, který mu však nebylo dovoleno sdělit (už tehdy existovala cenzura). Hovoří o tom, že Mír může být od Boha – ten skutečný, pravý (pravdivý) nebo „od lidí“. Ten druhý vystihují pojmy: „klid zbraní“, „studená válka“ či „tichá domácnost“. Lidé sice nebojují (alespoň ne zbraněmi), ale jde o „mír“, který nevychází z podstaty, pouze z momentálního prospěchu. („Nestřílíte“, protože druhý by „střílel“ taky, ale pravý mír to není.)

2) TEXT aktuální dnes

Následující část je víc „osobní“, píši to však proto, že právě díky skutečnostem zde popsaným, jsem i postoji prezidenta Klause (alespoň se domnívám) mohl více porozumět. V Týnském chrámu na Staroměstském náměstí jsem se stal svědkem, jak římsko-katolický kněz raději přetrhl a odhodil (na zem) Hostii, než aby ji podal člověku, který podle jeho názoru „špatně držel ruku“. (To bylo 1.dubna 2004.) Po slovech: „Vy jste služebníkem Krista, ne Kristus služebníkem vaším“ kněz rudne. Že je agentem bývalé STB netuším, to se dovídám až později. 5 týdnů poté mne fyzicky napadá jeho podřízený s vysvětlením: „Pan kanovník si nepřeje, abyste sem vůbec chodil.“ A zlomí mi prst levé ruky. Týden na to jsem na přímý podnět dotyčného kanovníka dokonce vyveden z kostela sv. Havla a v rámci „akce“ jsou zničeny i moje náramkové hodinky. Brutalita hodná metod „GESTAPA“. V říjnu 2004 se setkávám s kardinálem Vlkem, kterého se ptám, zda bylo v pořádku, že mne katolický kněz fyzicky napadl a zlomil mi prst a jeho nadřízený, místo aby se omluvil, mne o týden později dokonce nechal násilím vyvést z kostela“. M. Vlk, když se ujistí kdo byl oním nadřízeným, odpoví důrazně:

ANO, TO BYLO V POŘÁDKU!“

Jediné co mohu, skutečnost popisuji na netu. Jsem však napadán, že není možné, aby se něco takového stalo. Správci serveru katolik.cz Mgr.P.Handlarovi tedy posílám konkrétní důkazy. A ten mi blokuje přístup do diskusí s vysvětlením, že co píšu zřejmě pravda je, ale „jde o typický příklad nactiutrhání“, protože věci o nichž píšu ubližují na dobrém jménu těm, o nichž to je. S vysvětlením Jana Regnera, že mé příspěvky „nejmenované osoby uráží“ je mi zamezen přístup i do diskusí, na české stránky Vatikánského rozhlasu, spravované jezuity v Praze. V lednu 2007 kardinál Vlk zřizuje internetové stránky, jejichž prostřednictvím se ptám, zda trvá na svém výroku, z října 2004. Žádná odpověď. V březnu 2007 mu tedy píši dopis, o jehož otištění žádám redakci KT. Šéfredaktor Randa to odmítá s vysvětlením, že nemůže otisknout „lživá obvinění cizích osob“. Ohrazuji se, že nežádám o otištění „lživých obvinění“, pouze mého dopisu kardinálu Vlkovi. A on mne odkazuje na biskupy, kteří vzápětí legitimizují stav „prohlášením“ v němž píší: „Každý má právo na dobré jméno“. V dubnu (2007) píši dopis biskupům, jehož přijetí mi ze všech biskupství potvrzují. Ke skutečnostem se však nikdo nechce vyjádřit, resp. odpovědi jsou vyhýbavé. Zda je to pouze shoda časová, nevím. Po setkání s prezidentem US, kterého se na pozvání prezidenta republiky účastní i M. VLK, se „lámou ledy“. Dostávám odpověď na otázku cenzury náboženských médií s tím, že záležitost je v kompetenci sekretáře kardinála Vlka (Mgr. Tomáš Roule), který dále odkazuje na V. Kelnara, „správce zmiňovaného kostela“, čímž se kruh uzavírá. Ve snaze být konstruktivní píši dopis V. Kelnarovi. Odpovědí však je o to zběsilejší mazání všech mých textů. Čtu text „Řeč o míru“ od Jana Husa. Zjišťuji, jak aktuální je text dnes. Podstatou není „politika“, „image“. Podstatou je pravda, návrat ke smyslu, ne výhody a „ČEST“ z nich plynoucí. V tomto smyslu slova lze rozumět i slovům o „církvi“, jako „spolku zahrádkářů“ (tj. „zájmové skupince“).

3) Rešení ???

Na rozdíl od husitů (a o několik století později i komunistů) řešení nevidím ve „znárodnění“. To beztak vedlo jen k další devastaci. Řešení vidím v návratu ke smyslu a podstatě. Právě to je totiž důvod, proč Židé ukřižovali Krista, proč ti, jimž se snažil domluvit, upálili Jana Husa a v podstatě i stejný důvod, proč nemá současná církev v lásce (za slova o „spolku zahrádkářů“) ani prezidenta Klause. Podstatou není „čest“ – tím spíše ne „čest“, za „úplně každou cenu“. Podstatou je pravda a respektovaní lidské duše, lidského svědomí. Říkat „sorry“ a přitom dělat nothing a „myslet si své“, to není žádné „sorry“. Pravda jsou A) činy – zcela konkretní a jasné, B) pravda je OSOBNÍ (tj. mluví každý za sebe).

Pozn. 2015:  V reakci na nové filmové zpracování J. Husa a diskuse pod texty blogů mne zaujaly 2 momenty: Prvním byla Husova metoda „dívání se pohledem Boha“. To je formulace, kterou ve své knížce „Podivuhodný květ českého baroka“ (3. rozpravy s geometrií) použil Prof. Petr Vopěnka na adresu matematika (jezuity) Bolzana. Jan Hus tedy předstihl dobu (i samotného Bernarda Bolzana) o několik staletí. Druhým momentem je dezinformační kampaň vedená (dodnes) proti osobě Jana Husa. … 

Odkazy: 

Moudrost stáří .

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama