Reklama
 
Blog | Martin Hajný

Vítr z Omarama V.

Termín letního kurzu (v lednu) nebyl vybrán náhodou.

Jak jsem pochopil později, byl to také termín národního letního soustředění. A kromě zkušeností s větším provozem (který žák při výcviku běžně nezažije) se konaly každý den i pravidelné briefingy a v průběhu týdne byly i některé „doprovodné akce“.

Bylo to hned z kraje týdne, když se na kuchyňce v kempu začalo „šuškat“: „Bude film, dnes večer.“ Přesně jsem netušil, co to bude, ale když jsem se mohl také zúčastnit, rád jsem toho využil. Nelitoval jsem. Byl to dokument BBC o nové generaci vesmírných lodí (malých raketoplánů) konkrétně o vývoji SpaceShipeOne. Byl to velmi pěkný dokument, který byl sestřihán doslova jako detektivka. Technologicky nebylo vůbec jednoduché sestrojit pohonnou jednotku, stejně jako i nové materiály pro konstrukci vlastního draku stroje. Člověku doslova „mrazilo v zádech“ když sledovat detaily jedné z nejnovějších leteckých technologií. Byly dva hlavní momenty (či spíše detaily), které mne v dokumentu o SpaceShipeOne zaujaly: Tím prvním bylo jedno z přistání, které mohlo skončit tragédií, naštěstí to odnesla jen podvozková noha a částečně i drak letounu. Přistání bylo malinko „tvrdší“. Podvozkové nohy či spíše „pásy“ propružily a došlo k vyplavání. V podstatě asi jako když u rybníka, hodíte kámen po hladině a on skáče „žabáky“. Při druhém doteku země povolila levá podvozková noha a letoun dosedl na břicho a následně se začal smýkat v hodinách po zemi. Bylo to pro mne o to aktuálnější, že úplně stejně přistává i větroň. Doslova mi až vyrazilo dech, jak strašně málo stačilo na to, aby to nevydržela podvozková noha… Jak strašně malé odskočení, může při přistání znamenat nehodu až s téměř katastrofickými následky.  Druhým detailem, který mne zaujal, byl první zážeh tryskového motoru nové generace, resp. první let, kdy došlo za letu k jeho zážehu a k testu potřebného zrychlení. Testovací pilot se nejprve pokřižoval, a teprve potom zažehl na vyšší rychlost. Zaujalo mne to proto, že bylo vidět, že i testovací pilot letí „naplno“, že i on do toho dává, co může, že zřejmě i on má svým způsobem „strach“. O to větší radost pak v člověku vzbuzoval zdařený test i vydařené přistání. Byl jsem rád, že to zrovna, když jsem byl v Omarama, tam promítali, že jsem dokument o vývoji a testování SpaceShipOne mohl vidět. Komunita plachtařů byla navíc velmi příjemná a decentní společnost. Dokonce jsem pochopil, že tam platila i určitá „neformální pravidla“.

Zde např. došlo na jednoho z pilotů, který přispívá do společného společenského fondu poté, co předchozí den při řešení pilotního manévru omylem zaklíčoval rádio a (aniž to tušil) pronesl do éteru: „Oh Jesus!…“

„Když už se musíte modlit, neříkejte to do rádia.

Ranní briefing však obnášel i rozbor meteorologické situace promítané na zeď velkého sálu:

Jižní ostrov Nového Zealandu má zelenou barvu a je na obrázku níže vpravo od Austrálie. Ze snímku plyne, že je jasno a bude jasno. Nadějný den pro gliding.

Slibná je pro dnešní den i předpověď větru. Ten bude vát od západu až severozápadu, což znamená, že na východní straně hor (což je i strana letiště v Omarama) lze očekávat vlnové jevy. Ty samé, jaké jsem zažil s Mikem hned v první den „learn to fly“ kurzu.

Další z důležitých grafů pro plachtění je na příštím slidu. Je jím suchá a nasycená adiabata. Čím větší je vzdálenost obou křivek, tím větší rozdíly teplot vzduchy lze očekávat a tím silnější budou i stoupavé proudy využívané pro plachtění.

Létání začínalo po ranním briefingu. Na obrázku níže je již vidět první aerovlek:

Zde se již řadí větroně na start. Po trojicích.

A ještě jeden pohled do soutěžního pole.

Výcvik bude pokračovat, až závodníci odletí. 2x okruh a jeden delší let. Tentokrát jsem se více věnoval řízení, než focení. I tentokráte jsem se ale naučil pár nových věcí, když jsem např. asi půl hodiny kroužil osmičky podél jednoho ze svahů. A opět jsme tam nebyli sami, opět jsme tam byli tři větroně.

Když jsme večer uklidili Twina, přišel za mnou jeden Američan (asi tak mého věku), zda bych s ním nechtěl zajít na večeři. Stejně jako já, přijel i on do Omarama se něco naučit. Měl ale už pilotní průkaz a zaplatil si kurz létání v horách (Mountain Flying). Jeho kurz byl levnější, než byl Learn to fly Course, pochopil jsem však, že ani pro něho nebyla cena kurzu zanedbatelná. V jeho kurzu bylo jen 6 letů. Jejich doba však nebyla nijak omezena a mohl to být klidně i celodenní (tj. několikahodinový) let. Letěl ten den s Mikem. Viděl z blízka Mt.Cook. Nejsilnějším zážitkem pro něho však bylo, že přímo z větroně viděl, jak v horách padá lavina. Dokonce tam prý viděli i nějaké horolezce a ani si nebyli jistí, že je to tam někde nezasypalo, protože nikoho pak už prý neviděli. Problém byl v tom, že neměli tolik výšky, aby je mohli ve větroni hledat a museli letět zpět, směrem k letišti. V každém případě jsem pochopil, že byl plachtěním v horách nadšen navzdory obavám o osud horolezců, které tam dnes viděli. I já zažil první den vlnu s Mikem a dovedl si zážitek z plachtění v horách živě představit. (I když my se tak daleko tehdy nedostali.)

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

Vítr z Omarama:  (1.) , (2.)(3.) , (4.) , – , (6.) , (7.)(8.).

Reklama