„Máš odlétaný výcvik na větroně, tak to si můžeš dodělat rozdílový výcvik na motorového Vivata.“ Poradil mi začátkem ledna na svahu v Podhořanech Pepa. Měl jsem to sice už „z ruky“, přesto koncem ledna 2012 zahajuji výcvik na letišti v Benešově.
Byly tou dobou zrovna silné mrazy. Téměř 20°C pod nulou. Nastartovat 3 litrový motor Walter byla proto více než hodinová procedura. Nejprve dvěma ventilátory nahřívat. Až co se ručička na ukazateli teploty motorového oleje pohla. Pak teprve bylo možné postupem popsaným v letové příručce pokračovat a motor startovat. Byli jsme úspěšní. Hurá!
Při pohledu do cockpitu je vidět ovladač vztlakových klapek, ovladač brzdových klapek, páčka vyvážení, páka podvozku a navíc od bezmotorového Blaníka i ovládání motoru: vypínač paliva, odpojovač baterie, hlavní vypínač, dva okruhy magneta, klapka chlazení motoru (ta je při létání Vivata specifická a stále se s ní člověk musí „zaobírat“), palivová přípusť do motoru, sytič a vypínač dobíjení. Kromě toho ovládání palubní radiostanice a ještě jsem zapomněl na klapku topení do kabiny (tu jedinou není třeba stále „řešit“ a může být otevřena po celou dobu letu). Když nepočítám zavírání kabiny, zbývá už pouze startér, kterým se motor startuje, případně se jen pootočí vrtulí. Vypadá to složitě a musím přiznat, že když jsem poprvé seděl na levém sedadle v pozici žáka, nechybělo mnoho a málem jsem přestal létat. Připadal jsem si tehdy opravdu strašně. Stále jsem něco dělal špatně a na něco zapomínal. Připadal jsem si doslova jako pitomec. I když jsem si to „přeříkal“ na zemi předem, za letu jsem to nejednou zblbnul, nebo jsem něco neudělal ve správném pořadí.
„Je toho na tebe trochu moc, viď?“
Řekl mi tehdy Zdeněk, s nímž jsem 29. ledna létal své první „vivatovské“ lety. Nešlo na to nic říci. Měl pravdu. Nezbývalo než si to v klidu na zemi vše „přehrát“, a promyslet.
Předletová prohlídka je v zimě stejná jako v létě. Více „tricky“ je pouze startování motoru.
Bílo nahoře i dole. To je pohled, který si člověk v létě neužije.
Slunce nad mraky.
Výhoda létání v zimě. Vzduch je studený a motor Walter šlape „jako hodinky“. 2200 ot./min, v kabině jsou 2 piloti a na váriu v pohodě 2,5 -3 metry za vteřinu (to v létě bývá třeba jen 1 metr).
Jasné nebe. Pohled téměř jako z dopravního letadla.
Slunce nad mraky.
Nebeští „bačovja“. Tak takhle jsem si jako malý kluk představoval nebeské „beránky“.
A Vivat už opět na zemi. Čekající na další let.
Další lety jsem létal s instruktorem Pepou, ale svezl jsem se i s Milošem. Nakonec to byl opět Zdeněk, kdo mne v dubnu 2012 pouštěl na moje první sólo ve Vivatu. Jako kdysi po mém prvním sólo letu na větroni Twin Astir ZK-GMN v jihozealandských horách v Omarama. Měl jsem i z toho teď úplně stejnou radost a úplně stejný pocit. Moje první „motorové“ sólo.