Bylo to přes silnici (pár set metrů po pravé straně za červeným mostem v Clyde – před Paulin Rd.). Pracoval u plotu. Dali jsme se do řeči. Můj zájem ho potěšil. Pozval mne dál a dovolil mi vyfotit si pár fotek.
Lokomotiva měla spalovací motor ze sekačky na trávu.
„A to si představ, že jsem na tom už vezl i 20 dětí.“ Říká hrdě.
Železnice měla dokonce most.
A vypadal jako skutečný.
„Však pojď se svézt, jestli chceš.“ Nabídl mi.
Nastoupil do lokomotivy, zahoukal, a vydali jsme se na cestu:
A jako každá správná železnice (už od dob císaře pána) – i tato – nemohla nemít tunel…
„Vlevo vidíš vodní pumpu. Ještě to není zcela hotové, ale kolo už tam je.“
Zastavili jsme na „nádraží“ za domem. Nakonec mne vzal i do dílny. A nebyla to žádná garáž…
Parní lokomotiva byla jeho největší chloubou. „Ještě nejezdí, ale bude to opravdový parní stroj.“ „Dělal jsem i malé motorky pro děti zdejších farmářů.“ „Aha, tak ty jsem už viděl minulou neděli na motokrosové dráze na kopci před letištěm.“
Mini motorky. Neděle odpoledne, hned vedle letiště v Alexandra (Central Otago):
Pohled na spokojená děcka (nešlo nevyfotit):
Budoucí farmář / závodník:
Nový Zealand. Země snů pro malé i velké.
>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>