Autore, i s Vámi s dovolím nesouhlasit. Napsal jste: „naše představy o světě mohou být dokonalé.“ Ale ono je to IMHO právě naopak: naše představy nikdy nemohou být dokonalé. Už jen proto, že jsou zde ani ne tak logická, jako prostě a natvrdo fyzikální omezení. Vizte třeba jen takové qanty: tento svět je stvořen či postaven tak, že jej jaxi zevnitř a hrubou siloou pochopit nemůžeme… Což je IMHO potvrzuje qalitu Jeho díla.

Je to zvláštní.

Yogumine, měl bys omezit cvičení taijiquanu s Angelou na dubovém stole a trochu to prozkoumat.

A přitom by stačilo si říci, že přirovnávat svět ke člověku, tj. projektovat do světa model „záměru“ je přece jen poněkud pyšné.

Právě díváme-li se ve směru singularity, měli bychom si přiznat, že jediné, co s čistým svědomím můžeme o světě tvrdit, je to, že „existuje“.

Ale na druhou stranu, kdyby si člověk nehrál a nedával tak své mysli nový a nový expanzivní prostor, nejspíš bychom ještě byli v pralese či savaně někde vedle šimpanzů. Hrát si s hypotézou Boha je tedy v určitém smyslu stejně dobré, jako hrát šachy, není-li ovšem skrytým záměrem hry získat moc nad spolu-hráčem, tj. udělat z něj proti-hráče…