Už v Bogota mi říkal Angel: „Létám raději Antonovem, protože má dva motory. Cesna má pouze jeden motor.“ … Z Bogota letíme do San José del Guaviare. Běžnou linkou. Před přistáním kroužíme asi 20 km severně letiště. Pilot hlásí, že v oblasti je bouřka. Pokud se počasí zlepší, přistaneme, pokud ne, vrátíme se zpět do Bogota. Po cca 10 minutách oznamuje, že se pokusí přistát. Noc přečkáme na hotelu, ráno máme v cestě pokračovat.
Malý kousek od hotelu je katolický kostel. Před odletem do pralesa se zde zastavuji. Netuším, kdy se do kostela dostanu příště. Pochopil jsem, že celá Jižní Amerika je dost zbožná. Vzadu mne zaujal obraz Panny Marie Guadalupské. Pochopil jsem, že Pannu Marii mají zde v úctě.
…
Snídáme na letišti. Angel se se všemi zná a u stolu mne seznamuje s piloty. … V telefonu mám pár fotek větroně Berfalke i ULL Sparrow.
„Máš pilotní průkaz, jsi schválen přijít do cockpitu.“ Dostávám od kapitána letu nabídku, která se neodmítá.
Jako před každým jiným letem i v San José del Guaviare čekáme na odlet v uzavřeném prostoru po odletové prohlídce. Standardní security.
Nastupujeme do Antonova. Přeci jen si nejsem 100% jistý, že nabídka učiněná v odletové hale u snídaně platí. Nechci se nikam drát. O to více a mile jsem překvapen, když si pro mne přichází místní a doprovodí mne do kabiny Antonova.
V kabině mne zaujme přilepený růženec. Když jsem fotografie ukazoval v práci, řekl mi kolega: „Asi to je potřeba.“ … Možná. Překvapilo mne to mile.
V Bogota brali Covid letos na jaře ještě poměrně vážně, na „venkově“ si s nošením roušek už hlavu příliš nelámali. Spíše z ohledu na druhé, než jako ochranu vlastní, jsem měl nanoroušku. (Také Angel respirátor nosil.)
Úkony před vzletem. Musím přiznat, že mne překvapilo, když piloti se před odletem několik minut nezastavili a podle check listu dělali poctivě jeden úkon za druhým.
Letíme…
Rovnání levé zatáčky
Řízení drží oba piloti.
Střední panel. Popisy rusko-anglické.
Motorové přístroje.
Výška v letové hladině: 12.600 stop.
Západní avionika: Vzdálenost: 192 námořních mílí ( 356 km), Ground speed: 213 uzlů (395 km/h), kurz 190°.
Mezipřistání – finále. Výhled z okna pro navigátora.
Backtrack.
Na zemi vítr: klid.
Antonov na zemi. … COLOMBIA.
Vykládání nákladu. … V pozadí je příletová a odletová „hala“.
Vyloženo.
Antonov s oknem pro navigátora. V pozadí je místní bar – CHÝŠE.
Velkého „ptáka“ obdivují i místní děti.
Blíží se náš cíl. Pravý base dráhy 28.
Naše práce. Pohled z pilotní kabiny po přistání při mé první návštěvě stanoviště. Instalace byla právě dokončena, radar se zatím netočí, čeká na oživení a zprovoznění. Co se nepodařilo zprovoznit vzdáleně, bylo datové připojení přes VSAT. Vedoucí oddělení „spojařů“ zákazníka, přiletěl s námi. Antonov se zdrží 1,5 až 2 hodiny. To je čas, za který je třeba vyměnit kartu a zprovoznit připojení.
Kolega SW inženýr s mojí taškou. Zdrží se pouze 1 týden do příštího příletu Antonova. Do té doby máme radar rozhýbat (oživit) a připravit/udělat testy PreSAT. Následně mám já 2 týdny 1. skupinu lidí od zákazníka na radaru školit.
Na ploše čekají pytle ryb. Náklad pro Antonova pro jeho zpáteční cestu. Pochopil jsem, že většina z nich se už zítra bude prodávat v hlavním městě Bogota.
Letíme do pralesa. Kromě komárů a potenciální malárie je zde problém i s vodou. Jediná dostupná zde je „dešťovka“. V boxech jsou proto pytlíky s balenou vodou.
Střídání. 2 naši kolegové se vrací Antonovem zpět. Instalace je dokončena. Jejich úkol je splněn. Teď musíme my. Dobrou zprávou je, že se také Gabrielovi podařilo zprovoznit VSAT. Máme ping. Tj. spojení do Bogota.
Každou plechovku piva, každé deci Coly. Buď stovky kilometrů po řece lodí, nebo je sem „na konec světa“musí dopravit ANTONOV. Jiná cesta není.
Maximální vzletová hmotnost je 26 tun. (Nákladu maximálně 5 tun). Stroje jsou staré 45 let a létají několikrát týdně. SLOUŽÍ. 
Toto už je pohled na řeku při mém prvním odletu. Jak jinak, než z okna Antonova.
Řeky v pralesech Amazonie.
Zpět v San José. Do pralesa se podívám ještě 2x. Této technice (AN26) budiž ČEST! …
Obrázky z FB: Zde, Video (take-off): Zde.
Dovětek: V době, kdy jsem Antonovem letěl, jsem netušil, že Antonov není stroj ruský, ale ukrajinský, že DODNES na našem území létá mnoho ukrajinských AN2. O to je smutnější při zpětném pohledu, že větší „bratříček“ AN26 – AN 225 Mrija (největší letadlo světa) byl zničen ruskou armádou hned v počátku rusko-ukrajinské války. Trochu to připomíná malé děti. Když neumí udělat „bábovičku“ svoji, ničí výtvory druhých. Je SMUTNÉ, když dospělí lidé (v tomto případě ruská armáda) se chovají „jako děti“, když NÁROD (ruský) NEDOSPĚL.