Získat zahraničního partnera, který pomůže projekty v cizině realizovat, není vždy snadné. V tomto případě se však najít partnera podařilo a partner obstaral i šikovného tlumočníka pro školení. Nebylo jiné cesty. Moje znalost španělštiny je nulová a v plné síle jsem zakusil význam rčení „španělská vesnice“ (tj. něco, co je absolutně cizí a pro nás nesrozumitelné). Při školení první skupiny překládal Gustav – inženýr od našeho partnera (částečně anglicky uměl) a byl tam také Angel (supervisor od cílového zákazníka), který též anglicky hovoří slušně. Ve druhé skupině však ne všichni technici anglicky rozuměli. Poprvé jsem překladatele viděl na letišti, při odletu z Bogota přes SJG (San José de Guaviare) na školení do pralesa s druhou partou techniků a hned mi bylo jasné, že Jaime je ten správný člověk.
Tužení kolektivu radarových techniků. Podvečer v přístavu na řece v SJG. Řeky jsou v Amazonii v podstatě jediné „dálnice“, které dodnes slouží k dopravě zboží a materiálu do odlehlých míst země. Tento způsob dopravy trvá už tisíce let. Mimo lodí to jsou už jedině letadla.
Španělsko či spíše španělsky mluvící svět (Latinská Amerika) je JINÝ. Pochopil jsem, že člověk může plánovat a spěchat sebevíc, nakonec však věci stejně běží „svým tempem“ a pověstné „maňána“ není výjimka. Nejprve to vypadalo, že letadlo do pralesa odletí ve středu, nakonec však letělo až ve čtvrtek. Středu tak bylo možné využít „jinak“. Ani místní do těchto končin necestují často, proto se rozhodli domluvit si výlet na historické MALBY. Dostal jsem nabídku se výletu zúčastnit, které jsem využil. Máme spolu prožít příští 2 týdny a poznat se vzájemně může být ku prospěchu.
Terénní auto jako na Safari. Cesta trvala asi hodinu a půl. Coby školitel jsem dostal místo v kabině s klimatizací, většina techniků seděla vzadu na korbě. Když nepočítám překladatele, byl jsem nejmladší z celé party. Cestou zpět jsem lukrativní místo uvnitř přenechal nejstaršímu účastníkovi naší výpravy. On byl rád a mně trocha dobrodružství nevadila.
Řidič věděl kam a nebyli jsme jediná výprava, která na malby ten den dorazila. Průvodkyně se nám představila a vyprávěla nám o ochraně přírody, které se věnují. Díky jejich aktivitě mohl vzniknout i tento point s možností návštěv pro turisty. Mojí záchranou byl Jaime. Vše podstatné mi přeložil.
Cesta ke skále na vrcholu kopce, kde uvidíme historické malby. Pochopil jsem, že pastvina vznikla vykácením (resp. v minulosti vypálením) původního pralesa.
Chodník pro turisty. Výhodou je, že cesta nevede přes mraveniště a měla by být relativně bezpečná. Turista by ani neměl šlápnout na žádného hada. I když opatrnosti není nikdy dost. Stejně jako v Africe, i zde místní nosí do trávy raději gumové holínky.
Cílem výpravy jsou nástěnné MALBY. Skála je vzdálená asi 1 km od turistického centra.
Pochopil jsem z výkladu, že stáří maleb odhadují vědci na 8000 let. Navíc to není jediné místo dochovalých maleb. Podobné malby se prý nacházejí podél řek i na mnoha dalších místech po celé Amazonii.
Je obdivuhodné, jak zřetelné jsou dodnes motivy jednotlivých kreseb. Malby jsou venku, prší na ně i působí zde klimatické jevy. Jak úžasné to musely být technologie, když malby zůstaly zřetelné dodnes?
Hnízdo z vosku pralesního hmyzu (divokých včel).
Motivů zde je celá řada. Od kreseb jednotlivých zvířat až po různé rituály. Kresby zřejmě mohly mít význam i jakésy „mapy“ (s nákresy jednotlivých řek).
Malby jdou přes celou šíři skály až do jejího okraje.
Zde to vypadá na malbu jakéhosi rituálu tehdejších obyvatel. Vlevo může jít o jakýsi „oltář“ či sochu hada, před ním je náčelník (či kouzelník) a vpravo tancují lidé.
Lidské postavy jsou zřetelné i níže. Zřejmě mohlo jít o nějakou „modlitbu“ či kmenovou oslavu (rituál, nebo slavnost). Světlejší barvy už jsou vybledlejší, ale stále jsou zřejmé.
Hrana lesa – vstup do pralesa.
Cestou zpět navštěvujeme jedno z „lost city“. Oblast skal, kde dříve měli žít původní domorodí lidé.
Pozůstatek vypalování pralesů. Je obdivuhodné, jakou sílu má příroda, že i ze spáleného kmene roste nový život.
Údajně v těchto místech žili původní obyvatelé pralesa, ale po příchodu „civilizace“ odešli jinam.
Svědky dávné lidské historie zůstávají MALBY.
Rád bych věřil, že svět nezhyne v „totální válce“ agresorů (typu Lavrova či Putina) a 8000 let staré malby v Amazonii nebudou jediné, co po lidstvu zbude.