Reklama
 
Blog | Martin Hajný

Užitečná věc

Stalo se, co se stát nemělo. Žena kamaráda skončila, po letu ve větroni na kapačkách v Náchodské nemocnici. Ze všeho nejvíce jsem byl naštvaný na sebe, protože jsem to byl já, kdo pro ni tento let domluvil. Zlobil jsem se, protože domluven byl pouze termický let a na nic víc nebyla připravena. Aby dojem z letu vylepšil, rozhodl se kolega přidat na závěr i něco jiného, než pouze kroužení a přímočarý let.

Po přistání svírala v ruce pytlík se zvratky, ale to nebylo to hlavní. Seděla ve „ztuhlé“ poloze. Z přebytku kyslíku byly svaly staženy a ona se nemohla hýbat. Manžel ji poskytuje první pomoc: Drží nos a ústa zakrývá dlaní. „Máte nějaký pytlík?“ Pilotní žák podává sáček od svačiny. Po několika minutách dýchání do mikrotenového sáčku se nám ji daří vyprostit z předního sedadla Blaníku L-13 a postupně ji „rozhýbávat“. Neseme ji ke kraji dráhy. „To bude dobré“ utišuje statečná maminka dvě malé děti, které vše sledují. „Už leťte“ říká asi po 10 minutách manželovi, aby se i on svezl. … Bereme padáky. Letíme.

Prázdninové odpoledne. Měli bychom si mnoho co říci. Můj výborný kamarád a velký vzor. To už z doby Svazarmu, kdy jsme spolu běhávali rádiový orientační běh. Bohužel času nebylo mnoho. Jen co jsme po 37 minut dlouhém letu přistáli, vidím sám, že zdržovat nelze. „Musíme už jet“. Z letiště jeli rovnou do nemocnice.

Musel by sis hledat jiné letiště a to je zbytečné.“ Vzal to na sebe kamarád, když mi asi po týdnu volal s tím, že jeho žena je v pořádku.  Řekl, že z toho nic nedělají, že to byla spíše jejich chyba, že to neodhadli. „Pro vás to akrobacie ještě asi nebyla, pro nás to akrobacie už asi byla.“ Říká s úsměvem a odlehčuje to tím, že by se s tím chlapíkem někdy i on svezl, jen by si vzal předem raději Kinedryl. Konec dobrý, všechno dobré. Řekl by člověk a nechal to být. … Jen co předám zprávu, že žena kamaráda je v pořádku, „co proto“ mi dává mladší kolega: „Vážení přátelé volného a „zatím“ svobodného létání… bylo by asi dobré, kdyby se rádoby člen našeho Aeroklubu s přezdívkou Myslivec nad sebou zamyslel. Pokud Rada Aeroklubu něco rozhodne, viz například (zákaz) používání fotoaparátů v letadlech, tak je to snad všem jasné. Další kapitolou jsou Myslivcovi blogy. Žijeme v zemi, kde je sice svoboda slova. Ale to neznamená, že za svoje „kydy“ neponeseme následky. Myslivcovi asi stále ještě nedošlo, že to co vloží kamkoliv na internet je voda na úředníkův mlýn. Stačí aby to nějaký aktivní blbec z vyšších míst použil k prosazení svého návrhu na další přiblblý zákon nebo nařízení, které nám znepříjemní naše svobodné létání.“ 

Kdy je člověk svobodný? Když se řídí svým svědomím a přemýšlí o věcech, které dělá nebo když v sobě živí „spiklenecké teorie“ o tom, jak nám všichni škodí? Vidět pěkný mrak mne vždy potěší. Když bych si to, co mi dělá radost, vyfotil (nebo ve větroni svezl dítě), mám v sobě živit pocit, že něco nedělám správně? Kdo chce, hledá jak věci úspěšně realizovat, kdo nechce, hledá důvody, proč to či ono nelze.

Pravda je UŽITEČNÁ věc.

Alespoň malou satisfakcí budiž, že můj let s kamarádem se vydařil. Nechal jsem ho chvíli řídit a zjistil jsem, že sice vím, co chci říci, ale nenacházím slova jak. Vzpomněl jsem si na moje začátky létání: Instruktoři stále chtěli „horizont“ a já ho „neviděl“.

Přidat rychlost, ubrat rychlost. … Povedlo se také přistání. Měli jsme hodně výšky a před sebou (jako delší) celé letiště. Mohl jsem proto využít i skluz. To se kamarádovi moc líbilo. Dosedli jsme doslova „jako do peřin“.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama