Reklama
 
Blog | Martin Hajný

50 let

Půl století je dlouhá doba. To je už důvod k oslavě. Zvláště, když oslavenec není jen jeden jediný, když 50 let slaví celý plachtařský (letecký) klub.

Od doby raných pionýrů do dní současné chvíle, prošlo těmito místy mnoho lidí a změnila se určitě i technika. Duch radostného nadšení i lidské přátelskosti, s nímž jsem se v Hastings během svých nedělních návštěv setkal, však určitě „nespadl z Nebe“. I za ním stálo snažení se mnoha lidí.

Jako když hraje orchestr

Večer při výročí 50 let založení Gliding clubu v Hastings byla významná společenská událost. Když mi byla nabídnuta možnost se tohoto sobotního večera také zúčastnit, neváhal jsem. Po necelém roce stráveném na Novém Zealandu jsem pouze zjistil, že potřebuji doplnit/obměnit šatník. Sako ani kravatu jsem si s sebou do světa nevzal a košile, boty i kalhoty, v nichž jsem chodívával na výlety, mi jako dostatečně důstojné a representativní už též nepřišly. Začal jsem se proto rozhlížet. Podařilo se mi sehnal nové polobotky a nakonec jsem si vybral i nové kalhoty a docela pěknou košili, ve kterých jsem se hned začal cítit lépe. Vybráno bylo příjemné prostředí jednoho z Hastinských hotelů. Že to bude milý a pěkný večer mi bylo jasné hned, jakmile jsem na vybraném místě zaparkoval a vešel do vestibulu hotelu.

Hlavním hostem, který zároveň přislíbil pronést úvodní řeč byl prezident IGC (International Gliding Commitie) Bob Henderson. Mluvil pěkně.

„Místní“ zastoupil Brian Kelly. I on mluvil velmi pěkně a zavzpomínal na celou historii plachtařského klubu. Připomněl začátky i úspěchy, které se zdařily. Vzpomenul i ty, kdo aktivně létali dříve, kteří tím či oním způsobem přispěli k úspěchu „tichého sportu“ na východním pobřeží severního ostrova Nového Zealandu.

Mluvil skromně, ale bylo znát, že z toho „o čem to bylo“ měl i on sám velkou radost.

Na oslavě se sešli jak zasloužilí a čestní členové, tak i ti mladší.

Na dalších dvou fotografiích je David Davidson, který byl prezidentem Hastingského klubu v té době. Osobně mu vděčím za hodně. Jako pilot i instruktor byl opravdu výborný. Nadhled, s nimiž vše řešil byla opravdu cenná deviza. Během společenského večera se ke mne přihlásila i jeho paní. I ona mne velice a mile překvapila svojí decentností. Hovořili jsme o životě na Novém Zealandu, ale i u nás „v zámoří“.

Z letiště jsem znal pouze piloty. Dnes večer jsem se setkal i s jejich „zázemím“.

I výzdoba byla stylová:

Nejmladším pilotem v Hastings byl Alex. Uměl přistávat tak, jak se to „my starší“ už naučíme stěží. Byla to opravdu radost, dívat se na něho když létal. Bylo to lehké a elegantní. Když jsem tehdy na letišti viděl Alexovo přistání a řekl, že bylo moc pěkné, odpověděl mi tuším David D.: „Ano, těm mladším to jde rychleji. Začal létat brzy. Hodně brzy…“  (Pochopil jsem, že pilotem byl už od svých 12 let.)

Speciální edici „plachtařského vína“ dodal Peter Lyons.  Dodnes si pamatuji i chuť polosuchého vína ročník 2006. Bylo výborné. Bílé i červené.

U jednoho stolu jsem seděl rodinou Briana Kellyho. Paní a syn, který též létal a s nímž jsme se znali z letiště. Kromě toho s námi seděl i vlekař, který mne minulý týden vlekl na moje 3. Hastingské sólo.

Stále mne zajímalo, jak je to při létání s potřebou užívání kyslíku. Využil jsem příležitosti a při společné večeři se zeptal Briana. „To se musíš zeptat tady vedle“ a ukázal na pilota – vlekaře, sedícího s námi u stolu.

Zeptal jsem se. Bylo to už dávno… V době, kdy ještě nebylo předepsáno létat ve vyšších výškách s kyslíkem. V jeho případě to tedy bylo (pokud si to ještě dobře pamatuji) více než 20.000 stop. Vzpomínal, jak se mu „zůžilo“ vidění. Jak se mu to podařilo přežít? Bylo to první, co mne napadlo.

1) Vytáhl brzdící klapky

2) Vyvážil řízení

3) Stočil větroň na západ  – proti větru.

(Pozn.: Silný vítr by ho od východního pobřeží zanesl daleko nad moře, odkud by už nedoletěl nad pevninu zpět.) 

Pak ztratil vědomí.  Probral se až ve výšce cca 3 km. Nad východním pobřežím – poblíž Napier. A podařilo se mu přistát. Celý let trval snad něco přes hodinu. (Takže i stoupání ve vlně muselo být poměrně silné.) Pamatuji si na tohle vyprávění dodnes. A přišlo mi to jako docela zajímavý příběh/zkušenost. (Tj. že po sestupu do výšky cca 3km dochází k rychlé regeneraci organismu.)

Na závěr už jenom stručný odstavec z výroční zprávy:

We celebrated our fiftieth anniversary with help from many but especially
Graeme Claridge and Peter Lyons. The Club has survived great challenges in
the past and it is our responsibility to make the changes necessary to
ensure that it is viable for the next generations.

Reklama

Happy Soaring in 2007 -2008 
David Davidson, 29th October, 2007