Velká země i daleký let. Po příletu přes Peking do Urunchi 6 hodin spánku na hotelu vyloženě bodne. Už nejsem nejmladší a časový posun dělá své. Další velký nezvyk: Celá Čína má jeden stejný čas. Na západě Číny proto Slunce vychází mnohem později, než je pro nás (v daný čas) obvyklé.
Pokračujeme dopoledním letem přes hory na západ. Při odbavení prosím o místo u okénka a je to správné rozhodnutí. Hory jsou úžasné. Vršky krásně bílé, skalnaté rokle a údolí. Nasvícené dopoledním Sluncem. Nikde ani mráčku. Jedno z nejrozsáhlejších pohoří světa. Nádhera ryzí přírody.
Letíme ve výšce cca 8km, vršky hor mohou být pod námi tak 1-2 km. Chvílemi mám takový zvláštní pocit, protože mi je jasné, že kdyby letadlu vysadil motor, na žádnou rovnou pláň široko daleko nepřistane. O to je let úžasnější a já z něho jsem nadšenější. Tak blízko horským pahorkům. … Hory ustupují poušti. Přistáváme. 
Navečer jdeme na jídlo. Výzvou jsou hůlky. Místní (náš doprovod) je zvládají s bravůrností, pro Evropana (zvyklého na příbory) je to zprvu přeci jen nezvyk. Stylový je i způsob podávání společnéno jídla. Uprostřed stolu je plotna, na kterou obsluha postaví nádobu s nálevem (polévkou) a dovnitř se vkládají kousky masa, brambor, zeleniny atd. Ty se následně po krátkém povaření hůlkami loví a konzumují. Lze koupit i místní pivo, které také není tak špatné.
Stejně, jako po celé Číně, se i v oblasti na západě (za horami) dnes hodně staví a investuje, což je zřejmě důvod, proč jsme zde i my. Jednoho detailu jsem si přeci jen všiml. Lidé zde byli hodně vážní, nikdo se neusmíval. Dokonce i na hotelu ráno při snídani. Pozdravím a spíše jen „komisní pohled“. Zda je to počasím, posunem času nebo jen tím, že jak nám bylo řečeno je Ujgursko „zvláštní oblast“, nevím. … O to více mne potěšilo, když po několika dnech (co jsem vždy ráno pozdravil a popřál „dobré ráno“) se i obsluha v restauraci začala více usmívat. Dokonce pak jednou ráno, když jsme šli k autu (jeli do práce) se na parkovišti před hotelem objevila na zemi dvě srdíčka. Potěšilo mne to.
Hladem jsme netrpěli. Na obědy jsme jezdili do restaurace ve městě. Denní menu netrvalo dlouho, nebylo pálivé a dalo se tam vybrat. Dokonce i ceny byly příznivé. Levnější, než u nás v Česku. Pochopil jsem, že místní specialitou je cukr. Žluté či bílé krystaly v restauraci měli na mističce, v supermarketu je šlo koupit na kila. 
Ze západu přelétáme na východní konec Číny. Počasí nám přeje. Z letadla jsou vidět krásné večerní mraky. 
Stejně jako v Evropě, ani v Číně se o víkendech nepracuje. Na východní pobřeží přilétáme v sobotu večer, v neděli tak máme volný den. K mému překvapení zjišťuji, že před 2.světovou válkou byla oblast na východě německou kolonií a stopy evropské kultury jsou ve městě patrny dodnes. V centru města je k vidění katedrála, která byla vystavena v letech 1932-1934 německým architektem. Následně pak byla opravena a v roce 1981 znovu otevřena.
Interiér je vybaven popisy jednotlivých exponátů. Vzadu jsou sochy křtu Ježíše Krista v řece Jordánu (dnes území Izraele).
GLORIA IN EXCELSIS DEO – doslova vánoční text na stropě nad hlavním oltářem.
Vitrážové okno nad píšťalami varhan při pohledu zevnitř na průčelí kostela.
Je třetí neděle adventní, což při pohledu na adventní věnec znamená, že v sobotu večer, nebo v neděli ráno v kostele už zřejmě byla bohoslužba. Nakonec zjišťuji, že katedrála není jen památkou pro turisty, že jde o skutečný funkční chrám.
Socha Panny Marie na nádvoří před katedrálou.
Ptám se na překlad a dozvídám se, že večer má být ještě jedna nedělní bohoslužba.
Vydáváme se do města. Další významnou stopou německého vlivu je místní pivovar. Oslavil už dávno 100 let své existence a pochopil jsem, že pivovar ve městě Tsingtao byl vůbec prvním pivovarem na území dnešní Číny. Právě z tohoto místa se tradice vaření piva prý rozšířila do dalších čínských měst.
Světelný panel říká, že muzeum piva už navštívily miliony návštěvníků, a že jen za neděli dopoledne, jsme 615. návštěvníci.
Dnes je pivovar moderní závod vyvážející pivo do mnoha zemí světa, na který jsou v Číně hrdí, protože (řečeno bez nadsázky) je součástí „rodinného stříbra“.
Jak stojí v dobroznání: „Západní lidé od starověku považují pivo za Boží nápoj. Je to také dar od Boha. Myslí si, že pivo má nadpřirozenou sílu, aby se lidé cítili nadšení, ohromení a radostní.“ 
Je zmíněno, že piva se v minulosti vařila i v evropských klášterech.
Po vydařeném dni vidím skutečně svítit večer tři adventní svíce.
Zaujala mne i hra světel kolem kovového lustru.
Byl to pěkný den.
…
V Pekingu (při cestě zpět) jsme navštívili tzv. Zakázané město.
Dle elektronického průvodce bílý chodník byl v minulosti vyhrazený pouze pro císaře. Při prosincové návštěvě pokrývá cestu čerstvý sníh.
Uvnitř areálu tzv. Zakázaného města (sídla bývalých císařů) ožívají tradice.
V jednom z paláců je expozice týkající se starých čínských náboženství a vystavena je tam i několik staletí stará socha Buddhy.
Současnost… Odkaz na Olympiádu, která má být v Pekingu v roce 2022.