Jel jsem mým vánem z Hastings do Waipavy a najednou mne předjíždí policista. Doslova jak v americkém filmu, nutí mne zastavit: „Go away!“ „Go away!“
Křičí, blokuje cestu, ukazuje mi zajet ke krajnici. Netuším, co se děje a jak vidím policistu, poslušně šeptám: „I will„, „I will„… Pršelo, bylo před půlnocí a já nehodlal mnoho riskovat. „Where are you from?“ Ptá se muž v uniformě, o hlavu a půl vyšší než já. „From Czech Republic“ zodpovídám dotaz. Jel za mnou už delší dobu, minimálně 2-3km. Nakonec z něho vypadlo: „You are going too slow!„ Zalapal jsem po dechu a absolutně nevěděl, jak se na to tvářit.
Na Novém Zealandu je limit mimo obec 100km/h. Já jel tu noc pouze 80km/h. Dílem jsem byl už unavený, dílem jsem nechtěl „zavařit“ postarší auto, navíc tam bylo i omezení z důvodu opravy silnice. Když jsem viděl v zrcátku policejní auto s majáčkem, ještě jsem raději zpomalil. „You are going 65.“ Tvrdí strážník. „Bylo tam omezení na 70.“ Říkám. „Ty jsi jel ale pomalu ještě před tím!“ tvrdí mi zase on… Čekal jsem cokoliv. Tohle mě opravdu zaskočilo. „Are you OK ???“ „Yes.“ „Is your car OK?“ „Yes, it is.“
Vrací mi doklady a já se nesměle ptám, zda mohu v jízdě pokračovat. Rozjel jsem se a držel to téměř 110km/h, co jen má postarší Toyota dala. Co kdyby mu náhodou radar na autě proměřoval. V Čechách se tohle nestane.
Na Zealandu však řeší smysl. … Podstatou je, aby vše „jak má jet“ jelo.