Snem každého managera je „lusknout prstem“ a dostat, co si přeje. Snem obchodníka je prodat, co má „v šuplíku“ resp. „na skladě“. Řídit a plánovat rozhodně není špatně. Naopak! (Letadlo, které nikdo neřídí, se zřítí a lidé na jeho palubě zahynou.) Jistý malý „detail“ zde však asi přeci jen je:
Vyprávěl mi kolega (dnes už důchodce), že museli v Tesla a.s. (v době „před revolucí“) plánovat 5 let dopředu, jaké součástky budou používat. „Jak jsem měl vědět, co budu potřebovat za rok, natož za 5 let?“ Systém to nebyl „pružný“ a nakonec (z mnoha důvodů) se sám „zhroutil“. Zda lze i konflikt na Ukrajině chápat jako střet „světa představav“ se „světem reality“, případně jako střet světa „manažerů“ se světem „obyčejných lidí“ – NEVÍM. (Je to možné.)
Nechci být „prorokem“, nicméně mi přijde, že do jisté míry „nerovnoprávný“ svět, kdy „výrobce“ něco vyrobí a „zákazník“ bez odmlouvání „jak to je“ vše přijme, už skončil, resp. končí. Mentalita „car“ vs. nevýznamný tvor, která (ať chceme či ne) byla ukryta nejen v komunismu (socialismu), ale v mnoha myslích přežívá dodnes, se střetává s realitou. Je dnes mnohem složitější a náročnější uspokojit přání zákazníka. Nezbývá, než se „domluvit“. Společnosti, jejichž „vůdcové“ realitu, „trh“ – potažmo potřeby lidí vnímají, přežívají. Společnosti, jejichž vůdcové jsou „slepí“, „nevidí a neslyší“, působí lidské utrpení a nakonec zanikají.
…
Uspokojit zákazníka v Kolumbii rozhodně nebylo snadné. V kontraktu bylo mnoho požadavků. Více, než v jiných projektech. Nebyla vlastnost či funkce, kterou by zákazník nechtěl vidět a ji otestovat. … „Proč jste to slibovali?“ ptal jsem se našeho obchodníka. „Protože, kdybychom to neslíbili, kontrakt bychom nezískali.“ … „Když jste to slíbili, chceme to nyní vidět.“ Argumentuje zákazník. „Konkurence byla vyřazena, protože nám toto dodat odmítla.“ … „Chtěli jsme po vás „kolo“, vy jste nám nabídli letadlo.“ užívá příměr zákazník. „Jenže Vy se nyní zlobíte, že to letadlo má jinou barvu.“ Namítám zpět. … To nebyla náhoda. Barvy diagnostických stavů a jednotlivých hlášek si přál zákazník předělat. Bylo třeba udělat nové překlady programů. Nejprve pochopit požadavky zákazníka, následně přesvědčit kolegu sowftwéráře, aby to a to změnil. Díky časovému posunu mezi Evropou a Jižní Amerikou to na obou stranách obnášelo práci jak v noci tak o víkendech. K tomu jsme byli omezení rychlostí datového připojení do pralesa (pouze přes satelit).
V práci mne mají za „kouzelníka“ a i já mám občas pocit, že jsem posílán do vyloženě „nesplnitelných misí“. Vím však dobře, že sám nejsem „tak dobrý“. Za vším je práce mnoha lidí a když se něco podaří, bývá to více, než jen „náhoda“. Nežijeme v ideálním světě. Z důvodu Covidu nebylo možné cestovat. Zákazník nemohl přiletět na testy zařízení do Čech. Byl možný pouze video most. Pochopil jsem, že měl dodatečné požadavky, jejichž řešení bylo prezentováno, ale v době dodatečných testů už jejich zařízení bylo na cestě. Musel být použit jiný hardware. Splnění požadavků chtěli proto demonstrovat přímo na jejich zařízení. To byla „výzva“. Minimálně proto, že jsem nikdy před tím nic takového neměřil (v době dodatečných testů jsem byl v Číně a testování v Pardubicích jsem nebyl přítomen), pak proto, že v pralese jsem neměl k dispozici přístrojové vybavení, které je dostupné ve firmě. Též kontakt (spojení) s kolegy byl velmi omezený. Více než hodinu jsem se trápil s nastavením přístrojů, abych se vůbec doměřil smysluplných hodnot. Nakonec jsem radiové věci dohromady dal, ale musím přiznat, že jsem hodně vzpomínal na přednášky pana Prof. Vejražky z ČVUT FEL v Praze.
Největším úskalím se ukázaly zálohy LAN sítě. … „Odpoj připojení hlavního kanálu.“ „Odpoj připojení záložního kanálu.“ „Jak to, že máte výstupní data? To nejsou skutečná data, to jsou vymyšlená data!“ … „Data běží po optických kabelech.“ … „Odpoj optiku záložního kanálu.“ „Teď odpoj optiku z hlavního kanálu.“ .. „To Vám vypadnou cíle.“ „Udělej to!“ … cíle vypadly.
„Vrať optiku zpět.“ … Cíle se znovu objevují.
„To chodí pouze proto, že je s vámi Pán Bůh.“ … Ani nedutám. Nic nenamítám. Nerozmlouvám mu to.
„PASS.“
Tohle byl bod zlomu. Čekalo nás ještě mnoho a mnoho práce. Ale v této chvíli se „hnuly ledy“. Dostali jsme šanci a postoupili do dalšího kola.
Vznikl seznam požadavků, které musíme splnit do příští návštěvy, svitla nám však naděje, že zákazník zařízení převezme, že bude spokojen.
…