Byla neděle odpoledne a vyrážíme na výlet k řece.
Obydlí jsou stavěna na kůlech. Snad ochrana před hady a/nebo pralesními zvířaty.
Místní mne volají zpět a ukazují mi jedovatou žábu. Prý plive jed až na 4 metry.
Cesta lesem k řece.
Puerto Santander. Poslední osada před kaňonem proti proudu řeky (Rio Caquetá).
Na naší straně řeky je osada s internátní školou. Jak jsem se dozvěděl později, snad pro 150 dětí.
Osada Araracuara. Fascinují mne orezlé střechy i satelitní anténa.
Meteorologická observatoř
Střecha lehlá popelem.
Sudy s naftou.
Proti proudu řeky plují stovky kilometrů.
Převozem plujeme na druhou stranu řeky.
Jediná voda v pralese je ta dešťová a o teplé sprše si lze také nechat zdát.
Řeky proud je dost silný, čluny jsou úzké a poměrně rychlé.
Místní děcka.
V osadě má být kostel – alespoň podle Google maps. Můj doprovod se ptá na cestu a jdeme tím směrem. Po chvíli cesty vidím cosi jako kříž.
Opravdu je to kříž. Symbol kostela. Viditelný ze všech stran.
Kostel zde je, ale nemají kněze. Pokud jsem to pochopil správně, farář zde už není několik let.
Přes mříže je vidět dovnitř.
Pokud uvnitř zbyly květy, jsou umělé.
Farnost sv. Františka Xaverského, Araracuara, přístav Santander, Amazonie, Kolumbie. Díky německé misijní nadaci „Kirche in not“ (církev v nouzi), otec Juan Trivino farář, 16. října 1995.
Vítejte!
Květy před kostelem (venku) jsou stále živé.
Dětské hřiště nedaleko kostela. … (Už také něco pamatuje.)
Benzínová pumpa (Bomba de Gasolina).
Informační deska – s pozvánkou na úklid do místní školy.
Palmy.
Místní rybář nese domů obživu.
Maminy v akci – nedělní odpoledne a jejich fotbalový match.
Jedou o sto šest. …
Výhled z baru v místním přístavu.
Zdrželi jsme se až do tmy a následně jsme se vrátili převozem na druhou stranu řeky. Kormidelníka jsem obdivoval. Úplná tma a potkat nějakou rychlou kládu, mohlo to být docela dobrodružné. Na protější straně řeky mu svítili baterkou, aby se trefil tam, kde se dalo vystoupit. Následně nás čekala cesta lesem do kopce při svitu baterek resp. našich mobilů.
V centru amazonského pralesa jsem pozorně naslouchal, zda nás nepřekvapí nějaké divoké pralesní zvíře. Naštěstí pouze štěkali psi, když jsme se vraceli kolem dřevěných stavení na kopci.