Taxíkem jsem dojel až k lanovce. Šlo by to i pěšky. Vyšetřil jsem však pouze několik hodin a zvolil jsem proto o něco rychlejší způsob dopravy.
Cesta lanovkou jako na Petřín, pouze sklon je poněkud „ostřejší“ a trasa cca 3x delší. Trasa vede skalním tunelem dlouhým několik set metrů. Sklon je tak velký, že kabina musí mít velké schody.
Poutní místo. Program bohoslužeb v neděli po celý den, v ostatních dnech několikrát za den.
Lavička: „Ježíš bezdomovec“
Kostel „Utrpení Krista“. V zadu je kaple, kde se lze zajít vyzpovídat. Bohužel pouze španělsky.
Socha Panny Marie Monserratské
Nadmořská výška 3200 m.n.m.
Křížová cesta. (Před kostelem lze potkat lidi z celého světa. U křížové cesty bylo ticho a klid.)
Na protějším kopci je socha Krista. Byly však mraky.
Poprosil jsem o foto a vydal jsem se na cestu zpět do Evropy.
Vlastně je důvod, proč fotky na blog vkládám a vzpomínku na toto místo píšu: Zastavení se na tichém místě nad ruchem velkoměsta.
Zastavení se a „zklidnění“ duše.