I tehdy z toho bylo „rozčarování“, kdy člověk nevěděl, co si má myslet. Tajemství, které zřejmě pochopíme „až jednou“.
V roce 1986 jsem měl razítko v pase 4. května – tzv. studentský výměnný zájezd. Pouhých 8 dní po nehodě v sovětské jaderné elektrárně na území dnešní Ukrajiny. Přijeli jsme do Moskvy a tehdejší sovětský prezident (M.Gorbačov) v televizi řekl: „Ve věci Černobylu, nic se nestalo.“ Následující den v televizních novinách znovu vystoupil a řekl: „Cosi se stalo, ale není pravda, co říkají zahraniční rozhlasové stanice“. Byla to změna pochopení „ze dne na den“. Ukázali nám tehdy v Moskvě snad úplně vše, co nám ukázat mohli. Byli jsme na oficiální přehlídce pořádané v souvislosti s koncem 2. sv. války, navštívili jsme olympijský stadión v Lužnikách, navštívili jsme hvězdné městečko, pavilon Kosmos i další pavilony na VDNCH, navštívili jsme další muzea i areál Kremlu, mauzoleum V.I. Lenina, TV věž v Ostankinu, ale jeli jsme i 50 km za Moskvu, kde jsme viděli areál pravoslavných klášterů. Měl jsem tehdy nafoceno 5 barevných filmů diapozitivů, které jsem poslal na vyvolání do a.s. Foma Hradec Králové. Cca po 3 týdnech mi vrátili 4 černé filmy se vzkazem: „4x film nebyl exponován“. Pátý film, kde byly výkony artistů z moskevského státního cirkusu, byl údajně zničen při vyvolávání. Náhradou mi poslali 1 nový film. Zda se jednalo o „náhodu“, nebo někomu vadily pravoslavné kostely, to se už nedovíme. Příběh Černobylu byl v roce 2019 zpracován v produkci HBO. Mimo detailu, že téma bylo tabu delší dobu, než je prezentováno ve filmu, jde zřejmě o relativně věrné a zdařilé zpracování.
V Kunming to nebylo „ze dne na den“, ale i zde jsem si původně myslel, že kostel, který jsem začátkem října viděl je „zavřený“. Pochopil jsem, že kostel byl postaven teprve nedávno. Otevřen byl v roce 2018 a fungoval prý do roku 2020. Pochopil jsem, že od té doby jsou bohoslužby „na faře“. Důvod se mi zjistit nepodařilo, resp. žádné z vysvětlení, které jsem slyšel, mi nepřišlo jako důvod skutečný. Údajně byl „příliš veliký“ a zabíral část chodníku. Byl prý postaven za minulého vedení a to nové, se stavbou nesouhlasí.
,
,
, 
, 
.
V listopadu jsem měl opět pracovní víkend. Do města „věčného jara“ jsem se dostal v pátek, do neděle večera jsem se nezastavil. V týdnu jsem měl volné dopoledne. Potřeboval jsem „vypnout“. Místo snídaně (a tak trochu i jako „náhradu za neděli“) jsem se vypravil na ranní mši. Na „faru“ to bylo 2 stanice metrem, s přestupem. Jazyková bariéra je velká. Po mši za mnou přišla místní babička. Říkám ji, že nerozmím čínsky, že mluvím pouze anglicky. „Vím“ odpovídá a vysvětluje, že žila kdysi na Taiwanu a pak v Koreji. Anglicky hovoří pěkně. Nečekal jsem to. Říkala mi, že byla Číňanka a všude se jí báli. Proto se nakonec vrátila domů. V Číně je zpět už mnoho desetiletí. Je sama. Pracovala jako překladatelka. Říkala mi, že přišla na to, že potřebuje na stáří mít někoho, proto se přidala k místní komunitě. Do kostela chodívá 3x týdně. Venku se mne ptá, zda jsem snídal a zve mne na snídani. Nechci, aby za mne platila, ale jdu si s ní sednout do nedalekého baru. Je to milé a hlavně jsem rád, že mohu poznat někoho z místních lidí. Mluvíme o počasí. Jsem překvapený, že v takové nadmořské výšce je tak úžasné klima. Pochopil jsem, že mnoho lidí se skutečně stěhuje do této oblasti Číny proto, že je zde pěkná příroda. Ptám se na kostel, proč je zavřený? „Nejenom zavřený, oni ho BOURAJÍ.“ … „A není to jediný zbouraný kostel v Číně.“ … „PROČ? Z jakého důvodu?“ „Nemohli jsme zaplatit pozemek.“ „Vždyť tam prý už kostel byl.“ „Byl, ale menší.“… Pochopil jsem, že tam nebyl pouze jediný důvod. „Bůh to ví.“ Odpovídá mi babička na otázku ‚proč?‘.
Říjen 2021:
Listopad 2021:
Těžko říci. Byla v tom „politika“? Nesmlouvavost věřitele? Přílišné ambice či „velké oči“ představitelů církve? Nebo důvod osobní? Nechat zbourat kostel (přímo v centru města), k tomu už asi musí být hodně silný důvod.