Bílý zázrak (!) Byl to můj tajný sen – naučit se létat na „bílém letadélku“. Vždy to ve mně vzbuzovalo obdiv. Že se to nakonec i mně podaří, v to jsem už ani nedoufal. „Voláš správně.“ Říká Pepa, když jsem se mu osmělil zavolat. „Otevíráme právě leteckou školu a létat je v podstatě možné kdykoliv.“ „V hangáru máme Stinga.“ „Je to složitější než Vivat?“ „Žádnej ULL není složitější než Vivat.“ Pustil jsem se do toho. Začátky byly těžší, když se to ale vzalo za správný konec, stal se i ze mne pilot ULL. „Ještě mi ukaž průkaz.“ „Aha, tys ho ještě neviděl.“ „Approved.“ „To abychom předpisům učinili za dost.“ Dodává Jan.
Před startem vše 2x kontroluji. Protočit vrtuli, počkat až olej „zabublá“, zkontrolovat, kolik ho je. Předletová prohlídka. Motor chytá na první stlačení tlačítka startéru. Hlášení na věž a pojíždění. Na stojánce motorová zkouška, úkony před startem, hlášení na prahu dráhy. Potvrzuji tlak pro nastavení výškoměru, dávám POB a jméno pilota, potvrzuji povolení vstupu na dráhu. Létat budu okruhy nejprve na trávu (34 levá), pak na asfalt (34 pravá), pak prostor severovýchodně letiště.
Sting je příjemné letadlo. V sóle leze při rychlosti 120 km/h cca 5 m/s.
Brzy mám okruhovou výšku 300 m (1800 ft nad hladinou moře). Po pravé ruce Hradec Králové.
Z blízka je již Hradec větší město, ale i tak lze dohlédnout na jeho konec.
U nemocnice startuje horkovzdušný balón. Mám ho na dohled.
Finále dráhy 34 R (pravá). Před sebou „beton“ dlouhý 2,4 km.
Odlétám do prostoru a nabírám výšku. Kroužím zatáčky nad Zemí s pocitem jako „velký pták“.
Když jsem se vykroužil, vracím se k letišti. Horkovzdušný balón se též posunul. Stejně jako já, bude asi i on už brzy přistávat.
Na finále mám pořadí jedna. Ještě ani nemám kolo příďového podvozku na zemi a z věže mi už hlásí: „dráha pro back track volná“. Zajíždím k pravému okraji dráhy a levým obloučkem otáčím. Během 20 vteřin hlásím opuštění dráhy. Je právě čas. Na finále už sestupuje vyhlídkový let.
Hlásím ukončení provozu a pojíždění k hangáru.