… Abych si napravil reputaci (předloni ani loni jsem na setkání nepřišel) rozhodl jsem se tentokrát, že si setkání ujít nenechám. Přišel jsem tam sice až navečer, ale rozhodně to i tak stálo za to. Ptám se u baru, zda je zde setkání blogerů a servírka mne odkazuje do koutku vzadu.
Aha, to musejí být oni – A zde, to je určitě pan Matoušek. Že by i Ivan? Jasně. Yogumin, Kateřina i paní Angela! Paní Olgu poznávám taky – přeci má takovou uměleckou fotku u sebe na blogu… Přicházím k nim a lehce váhám, jak je mám oslovit … Jsou mi známí, přitom je však osobně vidím poprvé. (Navíc ty moje občas jízlivé glosy… Nepolije mne za to někdo teď kolou, čajem, či pivem ?) Ne. Jsem zde, už není cesty zpět. „Dobrý večer“, říkám vespolek. Přede mnou sedí pan Matoušek, vstává, podává mi ruku a než se stihnu zorientovat, už mne usazuje do pohodlného křesla. Ani jsem se nenadál. Teprve odkládám kabát i batůžek.
„To je on. Né. Jó, to je on…“ – dohadují se patrně na moji adresu u protější strany stolu. Představuji se nahlas všem a postupně se seznamujeme. Právě jste se minuli s Lucií Kellnerovou-Kalvachovou, řikají mi blogeři. Aha, tak to byla ona, s níž jsme se na sebe pod schody tak dívali. Ivo Kaipr se mi představuje, že mi zrovna dopoledne napsal do diskuse na blog a dáváme se spolu do řeči. Hned vedle sedí Yogumin a i on mi nabízí tykání. Z mojí druhé strany sedí pan Víšek. Alespoň dvakrát za večer říká, že je už důchodce, ale jak poznávám, být členem této blogerské sešlosti i jeho navýsost těší a je za to rád. Hlavním mým idolem a člověkem, proč jsem si především nechtěl setkání nechat ujít, jak jsem se jen dozvěděl, že tam bude i ona, je paní Angela. Opravdu je to ona (!) Až jsem měl přímo nutkání se ji prstem dotknout, že je to skutečnost a ne jen nějaký sen. Paní Angela – ta, kterou znám z blogu i z televize… Nakonec krotím emoce a na sobě nedávám nic znát. (Odměnou za to pak je čas a její slova, která mi později věnovala, když jsme se loučili.) Poznávám osobně Milana Kovára. Prý údajně směnil s někým své tričko. Ale co. Též docela normální člověk. Zdeněk Wachtl taky. U protějšího stolu se dávám do řeči s Kateřinou M. Zjišťuji, že je i ona docela fajn, příjemná ženská a spokojená mamina.
Za ten večer se probrala řada témat, i když dlužno říci, došlo i na seriózní témata stran fenoménu blogu. Yogumin, Ivan a pan Matoušek, řešili spíše odbornou a estetickou část blogu, mne Honza Vurbs zase zasvěcoval do technického pozadí diskusí, ale přišla řeč i na obecné „vojensko-politické“ otázky, téma Izraele či bojového sportu. Příjemnou a milou tečkou však bylo (pro ty, kdo vydrželi až téměř do konce), když pan Matoušek, než odešel na vlak, všechny zúčastněné blogery osobně obešel a podal všem ruku. Setkání s duší. Na I.P. Pavlova jsem stihl poslední metro a byl jsem rád, že i já příležitosti tohoto setkání využil. Je to vážně fajn komunita tihle blogeři.
