V letním semestru jsme se pravidelně jednou do týdne scházeli po ránu k přednáškám z matematiky ve velké posluchárně na Karlově náměstí. Přednášel nám starší pan docent a jako při jakékoliv jiné přednášce, vždy jsme trochu pookřáli, když pronesl nějakou perličku, nebo něco, co nebylo zcela k tématu. Pomáhal nám tak udržet pozornost a přednáška alespoň nebyla nudnou. Učili jsme se pracovat s dvojnými a trojnými integrály a počítali objemy různých těles. Pan docent si dal vždy velikou práci, abychom dobře pochopili zadaný problém a nakreslili si tvary počítaných těles. Dělal to vždy s takovým zaujetím, jako by to bylo vůbec to nejdůležitější, co si šlo na světě v dané chvíli představit. Počítali jsme průniky koulí, krychlí, jehlanů, hyperboloidů, válců a jak jen se ta všechna tělesa jmenují. Když jsme počítali průnik jehlanu s koulí, nakreslil pan docent osový kříž, zkušeně načrtl jehlan a domaloval kouli. Pak se jen mimochodem otočil od tabule, podíval se po učebně a polohlasem pronesl: „Malovat sféru je rozkoš.” A ještě si u toho i slastně mlaskl. Pak se však trochu začervenal, rychle se otočil a obrázek na tabuli dokreslil. Užil sférické souřadnice a příklad spočítal.
Když jsem se doma učil matematiku a počítal příklady ke zkoušce, vzpomněl jsem si na tu příhodu a uvědomil si, že i mně se už jedna sféra (neboli koule, jak říkáme my „laici”) líbila. Byla to kovová koule obepnutá rovnostranným trojúhelníkem a sloužila jako ozdoba kovového lustru zavěšeného nad lavicemi v Týnském chrámu na Staroměstském náměstí. Dříve jsem tam totiž občas zavítal a teď jsem si uvědomil, že sféra může být opravdu pěkná a rozkošná. Zvláště, když je jí užito jako ozdoby v gotickém chrámu. Snad je to zvláštní, když jsem si však na vysokou klenbu Týnského chrámu a na ten kovový lustr na řetěze pod ní zavěšený vzpomněl, měl jsem pak i do matematiky větší chuť. Bylo totiž potěšující, že stejná tělesa, která v mysli uchycujeme a jež abstraktně počítáme, zdobí i ten stoletý gotický chrám. Dříve, než jsem šel na zkoušku z matematiky, jsem proto zašel na Staroměstské náměstí a onu „sféru” si v Týnském chrámu znovu pečlivě prohlédl.
