Na konci hodiny jsme seděli v laborce, měli už naměřeno a zbyla ještě chvíle času. Nevím už, jak na to přišla řeč, ale dostali jsme se až k „singularitě“. Šlo o rozhovor pana docenta se studenty sedícími v první lavici. Vlastně ta debata začala v okolí teplot u absolutní nuly. Pan docent řekl něco o vlastnostech látek „pod teplotou absolutní nuly“. Těžko říci, zda nás tím chtěl zkoušet, ale reagovali jsme otázkou, jak je možné to zjistit. Odpověděl, že experimentem. My řekli, že nejníže „vyrobené“ teploty jsou asi 10-4 [K]. On nás opravil, že v dnešní době to je již 10-8 [K]. (Tj. skoro již teplota absolutní nuly: cca minus 273.15°C.) Ve vzduchu však viselo setkání s hranicí našich představ. Nastala chvíli odmlka a za chvíli, jakoby o něčem jiném, začal pan docent: „To máte jako s Bohem, taky přece není.“ Následovalo několik vtipů na církev, kněze a zázraky. Pak ale řekl, že vlastně to nejlepší, co k tomu slyšel, je výrok Dirakův: „Pokud je nějaký Bůh, je jím singularita v počátku.“ To by si ještě byl schopen představit, ale nějaký Bůh jako soudce dobra a zla, to přeci ne…
Nebyla už příležitost to ve škole dále rozebírat. Snad ale lze říci, že každý člověk ve své mysli na Boha místo má a k němu spěje. A není-li to Bůh křesťanský, Ježíš Kristus, Vykupitel, je to „absolutní horizont“, „transcendentno“ nebo i různé představy a projekce typu „science-fiction“, různá UFO apod. V tomto smyslu je zřejmě i představa matematické singularity v počátku jen okrajem našeho poznání, kde Boha potřebujeme, protože dál se již odvážit nemůžeme. Dokonce i fyzik S.W. Hawking nabídl ve své populární knížce Boha jako odpověď na otázku: „Proč se Vesmír vůbec odvažuje existovat?“ Neozval jsem se, ale myslím si, že tvrdit: „Bůh není“, nelze. Exaktně to nejde dokázat. Nejsem schopen říci, že „Bůh je“, ale ani nikdo jiný nedokáže vysvětlit jeho neexistenci. Naše představy o světě mohou být dokonalé. Nemohu však dokázat, že mimo tyto představy, „logický systém“ i zkušenosti, neexistuje ještě svět „širší“ a „skutečný“, kde je místo právě i na Boha a to, před čím se ve svém světě bráním, nebo naopak mi tam chybí. Stejně, jako by byla chyba zlobit se na někoho, že nedokáže přijmout představy o Bohu, dobru a zlu, „očistci, peklu a ráji“, byla by chyba na straně druhé nepřipustit existenci světa jiného, než jaký známe z monitorů našich počítačů.
>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
Příběh je skutečný. Pochází z 1. poloviny 90.tých let.