Reklama
 
Blog | Martin Hajný

Tu mi zahrajete

„Tak a tu mi zahrajete“ obrátila se bez jakékoliv pochybnosti na pana varhaníka teta, která se zaposlouchala do zpěvu jeho písně, když doprovázel na poslední cestě jednu z vesnických babiček. Teta byla typicky učitelský typ, nic jí neuteklo, u všeho musela být. Rozhodně nebyla hloupá žena. I na stará kolena si dokázala vždy prosadit svou.

Milá paní“, ohradil se pan varhaník, aniž by ji chtěl odmítat: „ vždyť já tam budu dříve než vy!“ Na varhánky odehrál nejednu svatbu a nebýt jeho umu, mnohý z venkovských kostelíků by se tak pěkně nerozezvučel. Občas složil i nějakou tu písničku. Byl svůj, byl fajn. Nebyla to však nedůstojná lichotka, kterou věnoval o půl generace starší paní. Několik posledních měsíců umíral na nemoc zvanou rakovina. I se svou nemocí však dokázal žít jako zamlada. Ke svému okolí dokázal být stále taktní a přátelský, jako by ho nic netrápilo. Dokonce si dokázal ze sebe i ze své nemoci ještě utahovat.

Teta zemřela náhle. Ještě týden před tím vybírala na poli brambory, ještě den před tím s ní příbuzní mluvili a druhý den ráno ji už našli v posteli. Několik let nebylo v kostele tolik lidí jako se sešlo právě na tetině pohřbu. „A pan varhaník je také celý popálený“, přidal si před pohřbem místní duchovní správce: „Tak ho teď v Hradci osvítili, že je už celý dohněda.“ Změnili jsme raději téma. Při kázání hovořil o tom, jak za ním přišla kdysi právě v Pánu zesnulá a přála si, aby měl zádušní mši za jejich dceru, která zahynula při autonehodě a přiznal, že tento druh „zbožných lidí“ nikdy příliš nechápal. Mše to byla jako každá jiná. Pan varhaník píseň, kterou si teta přála na svém pohřbu slyšet, skutečně zahrál a nádherně zazpíval. Jako by ji složil právě teď, jako by zpíval zamlada.

Nedal se odbýt spěchem liturgie, byla doslova radost ho slyšet.

teta_hrob_.JPG

Teprve za 14 dní jsem se dozvěděl, že to muselo být s vypětím všech posledních sil, že na něm bylo vidět, jak byl u toho celý fialový. Zemřel hned v pondělí – jen několik dní po pohřbu tety a příští neděli bylo už i po jeho pohřbu. I tak to však byl prý pohřeb, na kterém se sešla celá vesnice, kde muzikanti hráli jeho vlastní skladby a to ještě dlouho poté, co ze hřbitova začali lidé odcházet.

pan_hurdalek_hrob_.JPG 

Že si teta dokáže vše naplánovat a zařídit, tomu se už nikdo nedivil. Že si to ale domluví i u Pána Boha a naplánuje i vlastní pohřeb tak, aby ji pan varhaník ještě stihl zahrát vybranou píseň, to by však nikoho ani ve snu nenapadlo.

Reklama