„Milá paní“, ohradil se pan varhaník, aniž by ji chtěl odmítat: „ vždyť já tam budu dříve než vy!“ Na varhánky odehrál nejednu svatbu a nebýt jeho umu, mnohý z venkovských kostelíků by se tak pěkně nerozezvučel. Občas složil i nějakou tu písničku. Byl svůj, byl fajn. Nebyla to však nedůstojná lichotka, kterou věnoval o půl generace starší paní. Několik posledních měsíců umíral na nemoc zvanou rakovina. I se svou nemocí však dokázal žít jako zamlada. Ke svému okolí dokázal být stále taktní a přátelský, jako by ho nic netrápilo. Dokonce si dokázal ze sebe i ze své nemoci ještě utahovat.
Teta zemřela náhle. Ještě týden před tím vybírala na poli brambory, ještě den před tím s ní příbuzní mluvili a druhý den ráno ji už našli v posteli. Několik let nebylo v kostele tolik lidí jako se sešlo právě na tetině pohřbu. „A pan varhaník je také celý popálený“, přidal si před pohřbem místní duchovní správce: „Tak ho teď v Hradci osvítili, že je už celý dohněda.“ Změnili jsme raději téma. Při kázání hovořil o tom, jak za ním přišla kdysi právě v Pánu zesnulá a přála si, aby měl zádušní mši za jejich dceru, která zahynula při autonehodě a přiznal, že tento druh „zbožných lidí“ nikdy příliš nechápal. Mše to byla jako každá jiná. Pan varhaník píseň, kterou si teta přála na svém pohřbu slyšet, skutečně zahrál a nádherně zazpíval. Jako by ji složil právě teď, jako by zpíval zamlada.
Nedal se odbýt spěchem liturgie, byla doslova radost ho slyšet.
Teprve za 14 dní jsem se dozvěděl, že to muselo být s vypětím všech posledních sil, že na něm bylo vidět, jak byl u toho celý fialový. Zemřel hned v pondělí – jen několik dní po pohřbu tety a příští neděli bylo už i po jeho pohřbu. I tak to však byl prý pohřeb, na kterém se sešla celá vesnice, kde muzikanti hráli jeho vlastní skladby a to ještě dlouho poté, co ze hřbitova začali lidé odcházet.
Že si teta dokáže vše naplánovat a zařídit, tomu se už nikdo nedivil. Že si to ale domluví i u Pána Boha a naplánuje i vlastní pohřeb tak, aby ji pan varhaník ještě stihl zahrát vybranou píseň, to by však nikoho ani ve snu nenapadlo.