Když jsem tam zavítal jedno nedělní dopoledne, „v akci“ byl pouze jeden ultralight.
Motor letadélka v detailu, v pozadí je zaparkováno „dospělé“ práškovací letadlo.
Ultralight měl vše – včetně špalíčků pod kola, jako klasické letadlo.
„To byla manželka.“ … Řekl pilot poté, co dotelefonoval.
Dali jsme se do řeči… Na letišti nebyl sám. S sebou měl malou dcerku. Když šel startovat letadlo (aby na ni viděl), řekl dcerce: postav se tamhle a ukázal asi 8m před levé křídlo. Když jsem to viděl, instinktivně jsem vyrazil směrem k holčičce. V té chvíli mne ale napadlo – „aby se mne nelekla„. Na jedné straně točící se vrtule, na druhé já – neznámý cizinec.
Zabrzdil jsem, sledoval ji pohledem a co nejpřátelštěji jsem dovedl, se pokusil na ni mluvit. „Hello, Hello“ – řekl jsem klidně. Zadívala se na mne a nepohnula se ani o centimetr. „Výborně!“ (Pomyslel jsem si) Hlavně, že se nerozeběhla směrem do vrtule…
„How old are you?“ Pokusil jsem se ji zabavit a dále na ni mluvit. Znovu se na mne podívala (přeci jen jsem byl cizinec a asi i „cizí“ angličtina. „Two years.“ (dva roky) Odpověděla. „A už jsi letěla?“ „Yes.“ „A líbilo se ti to?“ „Yes.“
Obrázek níže je letadélko „s vrtulí“ – asi tak z místa, kde jsme stáli…
Ještě pohled na křídlo – detail ailerons (křidélka).
Pohled do cockpitu. Nadmořská výška letiště 430ft (131m) MSL.
„Jo, to je pravda. Beru si ji pod pásy a mám ji na klíně.“ Potvrdil mi její slova tatínek.
Jediná fotografie, na které jsem našel statečnou mladou pasažérku/pilotku je tato:
Před plotem vzadu jsou vidět ovečky. Nejsou to však jen tak ledajaké ovečky. Jsou to chytré ovečky. Spásají trávu na ploše letiště, jakmile však zavrčí motor (nebo prý stačí nad dráhou pouze proletět) ovečky se hned schovají na okraj dráhy ke plotu.