Maglev – cesta k domovu. • Blogy Respektu

čtyři a půl měsíce bez rodiny, pro mne také bez létání. Denně v práci – mimo nedělí (ve výjimečných případech i ty).

„Zachovej řád a řád zachová tebe.“ Napadlo mne, když můj kolega ze servisu den, co den odjížděl z hotelu v 8 hodin a vracíval se kolem sedmé večer (někdy i déle). Jel si svým tempem, práci však udělal. Dokonce i když jsme v říjnu museli přeplánovat. Vznikl plán, který předpokládal zapojení se všech… Neměl jsem jediný den navíc a bylo třeba odškolit další dva týdny. Musel jsem do této práce zapojit i jeho. Když vše vyjde „na první dobrou“ on s kolegou ze servisu odletí o týden dříve, já a kolega z kvality až víkend před Vánoci. Logisticky náročné. Bez podpory místního kolegy i našich čínských partnerů, by se to nedalo.

Každý den tak trochu „originál“. Kombinace flexibility i až snad středověké „latiny“ (tj. oné poučky o řádu výše). Způsob, jak v Číně přežít. Setkal jsem se i s Čínskou „inteligencí“ – to, když nám neplánovaně vypadla data. „Máme záznamy z kamery“ zkouší „moment překvapení“ místní obsluha. „S tím jsi měl začít!“ namítám zpět. Video částečně potvrzuje moje slova. Zbylé jsme museli dohledat. Zákazník chtěl přesně vědět, co se na radaru stalo. Jde o techniku, na které závisí lidské životy. Odpovědnost, s jakou zjišťování vedou je až sympatická. Dva dny se trápil místní technik s odpovědí pro svého šéfa a šéfa svého šéfa: „Musí to být popsané tak, že se už nebudou ptát. Jinak to nikdy neskončí.“ vysvětluje mi důvod. … Na příčinu jsme nakonec přišli a vymysleli jsme i opatření, aby ke stejnému výpadku už nedošlo. Bylo to „dynamické“, ale i milé v tom, že jsem nalezl na příslušných pozicích osoby, které rozuměly své práci.

…

Nakonec jsme realizovali vše, co předpokládal plán z října. Odlétali jsme ze Šanghaje a splnil se nám i MAGLEV.

Z posledního stanoviště letím přímým spojem do Šanghaje.

Větrné elektrárny jsou v Číně k vidění všude. Na horách i v předměstí velkých měst. Před Šanghají mne zaujala i síť říčních kanálů používaná pro lodní dopravu.

Na hotelu si beru mapu metra a studuji, jak se zítra ráno s kolegou dostaneme na PCR covid test.

Itinerář je týden starý (z odjezdu našich kolegů), také my s Honzou podstupujeme stejnou „proceduru“.

MAGLEV – to je on.

Metrem stojí ta samá trasa asi dvacku. MAGLEV vyjde na 150 Kč. Časový rozdíl hodina.

Na nástupišti jsme dříve, chvíli čekáme. V tuto dobu rychlovlak MAGLEV jezdí každých 20 minut.

Po 2:49 minutách už drží svoji třístovku.

Parčík kousek před klinikou (odběrovým místem na Covid). Z metra je to asi kilometr pěšky. Orientace podle Sluníčka. Klasika. 🙂

Zpátky už tolik nespěcháme. Jedeme metrem. Hodina v metru je znát. Před letištěm už jede metro po povrchu. V době Covidu se zřejmě i zde čeká na „čipy“.

Odlétat máme po půlnoci, z hotelu plánujeme odjezd busem ve 20:30. Raději. Kufr jsem sbalil hned odpoledne a vyzvedávám výsledky testů. Oba jsme „negativní“, můžeme letět. Vychází mi, že mám stále trochu času. Vystupuji z metra kousek od nábřeží a jdu se projít k řece. Most znám už z srpna, jen jsem se na něj tehdy díval z druhé strany řeky.

Kostel sv. Františka Xaverského. Kolem bylo staveniště. Brána i vchodové dveře otevřené, uvnitř zhasnuto.

Prodejna koček v obchodním domě nad vstupem do metra.

Tvorečkové doslova „na míru“…

Už i na hotelu slaví Vánoce. … Nejvyšší čas zajít na pokoj pro kufr, check-out a vyrazit k domovu.