Svezl mne ale až v roce 2007, když jsem se vrátil z NZ domů do Čech. Rogalo hangároval v Broumově, kde měl ten rok i někokolik zájemců o pilotní výcvik. Po prvních sólech na větroních jsem zájem o létání na rogalech nejevil. Možnost letět s mým tátou však pro mne byla lákavá. V sobotu, když měl domluveno létání, jsme proto vyrazili společně na letiště.
Tátovo rogalo v plné kráse. Zbývalo dolít benzín a mohli jsme rolovat na start.
Poznal jsem tátu, jak jsem ho neznal. (Alespoň za několik posledních let.) Doma spíše „poslouchal maminku“ a pro klid v rodině se s ní moc nehádal. Když však na prahu dráhy otočil hlavu a řekl: „Tak a jedem!“, projevil se v něm doslova „dravec“. Bylo mi jasné, že za několik málo okamžiků, jen co křídlo nabere vztlak, se odlepíme od země a vzneseme se do vzduchu.
Pod sebou necháváme letiště a letíme směrem na Broumov. Motor točí 5500 otáček za minutu, letíme ve výšce 160m nad zemí rychlostí lehce přes 80 km/h. Vário ukazuje mírné stoupání cca 0,5 metru za vteřinu.
Po výhledu z uzavřené kabiny větroně je rogalo změna. Nejen, že tam „fouká“, ale je i náchylnější na turbulenci a na poryvy větru. Žlutý baráček mezi paneláky mne zaujal. Mačkám proto spoušť fotoaparátu.
Poměrně zachovalá průmyslová budova i ozdobný komín.
Před námi (pod námi) je město Broumov.
Benediktinský klášter.
Vracíme se k letišti. Pravým okruhem jdeme na travnatý povrch dráhy 32. Ve třetí okruhové zatáčce máme pod sebou kostelík poblíž obce Otovice. Je to orientační bod a na podzim stromy tam hrají všemi barvami.
Je to pěkný kraj…
– – –
Související: Táta rogalistou, Prázdniny.