Tlačil nás čas. Vízum umožňující náš vstup bylo časově omezeno. Do termínu, kdy jsme potřebovali přicestovat na území Čínské lidové republiky nešlo už dohledat žádný přímý spoj s jedním přestupem z Prahy, na který by bylo možné koupit letenku. Nakonec se podařilo našemu zástupci v Číně nalézt několik čínských spojů z Evropy, na které bylo možné koupit letenky pouze v Číně. I tak jsme byli pouze na čekací listině a nebylo jisté, zda se na některý z letů dostaneme. Ve čtvrtek večer to vypadalo na let z Vídně do Pekingu. Ten byl však určený pouze pro občany Rakouska. Až v pátek ráno přišla informace, že odletíme v pondělí z Holandska. Odběrová místa pro testy PCR a IgM tam o víkendu pracovala pouze do 13 hodin. Chtěli jsme mít jistou, že odletíme. Testy až v neděli jsme si nebyli jistí, že dostaneme výsledky i potvrzení registrace do pondělí dopoledne. V sobotu nemělo smysl být tam později, než po 13. hodině a před odletem z ČR jsme ještě potřebovali mít zdravotní deklarace ověřené ambasádou v Praze.
Ve čtvrtek 5.6. jsme podstoupili odběry na PCR a IgM testy ve společnosti LLG Pardubice. Výsledky PCR testů jsme měli hned odpoledne, výsledky IgM testů však nebylo možné urychlit. V pátek ráno mi, řekli, že výsledky budou až v sobotu dopoledne. Kontaktoval jsem proto laboratoř Medila, kde mi slíbili výsledky testů IgM ještě v pátek. Po dohodě s vedoucím projektu jsme tedy podstoupili odběry na testy IgM i tam. Výsledky jsem skutečně dostal v pátek odpoledne a stihl jsem požádat o potvrzení zdravotní registrace (zelený kód) ambasádu v Praze ještě před koncem jejich pracovní doby.
V laboratoři Medila jsme požadovali vyšetření pouze na test protilátek IgM, protože tak to žádala čínská strana. Pochopil jsem, že při kombinaci s testy IgG a IgA by mohly nastat komplikace s povolením cesty (zvláště pro ty, kdo nemoc prodělali nebo byli očkovaní, což obojí byl můj případ). Laboratoř Medila byla registrovaná na stránkách MZČR, ale standardně nabízela pouze balíček testů na protilátky IgM+IgA+IgG. Pro samostatný test IgM neměli formulář v anglickém jazyce. Z ambasády po mně proto chtěli doplnit prohlášení, že vyšetření na protilátky IgM bylo na základě odběru krve ze žíly. V české verzi to uvedeno bylo, bohužel tam nebyl anglický překlad. Než jsem stihl prohlášení sepsat, vyfotit a doplnit k žádosti, kód mi byl i tak změněn na zelený. Kolegové použili výsledky z laboratoře LLG, které nakonec též přišly v pátek večer. Po druhé hodině ranní jsme už všichni seděli v autě, které nás vezlo na letiště Václava Havla a všichni jsme měli „zelený kód“. V sobotu ráno v 6:05 jsme odletěli letem do Amsterodamu. (Doplatek 75 EURO za 10 kg nadváhy mého zavazadla byl už jen „pakatel“.)
Hotel Ibis nám v práci poradila kolegyně. Skutečně byl pouhých 7 minut hotelovým busem od letiště. Odběry proběhly promptně. Řidič taxíku už věděl kam. Fronty žádné nebyly. Jediný rozdíl v porovnání s odběry v ČR byl ten, že v Holandsku odebírají krev z prstu. Než „nakapala“ ampule, byl čas povídat. Když jsem na dotaz odkud jsme a kam letíme odpověděl, že do Číny, a že jsem tam loni 4 měsíce byl, bylo to hned zajímavé téma konverzace a dostal jsem pak m.j. i rady pro návštěvu Amsterodamu.
Poblíž odběrového místa jsme objevili čínskou restauraci, kde jsme si dali slušný oběd. Mimo jiné jsem neodolal, když v nabídce měli čínské Tsingtao. Cesta zpět příměstským vlakem přišla na 5,6 Euro – stále však méně, než kolik bychom dali za taxíka. Venku jsem byl asi jediný, kdo nosil respirátor. Ve vnitřních prostorách a ve veřejné dopravě bylo zakrytí obličeje striktně dodržováno. Na rozdíl od mnohých lidí v Česku (tj. respirátor nosit) s tím v Holansku nikdo neměl problém.
Výsledky sobotních testů na Covid přišly už v sobotu. V neděli ráno jsem je nahrál na příslušný link ambasády a čekal na potvrzení. Zjistil jsem, že mi chybí pár drobností jako např. miska na jídlo a pláštěnka. (Přece jen naše balení bylo lehce hektické.) V neděli jsem se proto vypravil do města dokoupit poslední drobnosti.
V centru Amsteronamu zrovna probíhal happening na podporu prezidentky Barmy.
Já se raději pokusil využít volné neděle k tomu, abych ještě před odletem z Evropy do Asie našel v centru Amsterodamu kostel. Na internetu jsem dohledal adresu i čas, kdy měly být obřady v angličtině. Nicméně ať jsem hledal, jak jsem hledal, kostel, který měl v dané ulici a číslu popisném být, jsem nemohl najít. Teprve při cestě ulicí zpět jsem zahlédl nenápadný portál. Chvíli jsem místo sledoval a následně zjistil, že je tam jakýsi „turniket“. Nakonec jsem se tedy osmělil a vešel dovnitř.
Překvapilo mne to. Dostal jsem se do kostela, který bych v daném místě rozhodně nečekal. Čas souhlasil a dokonce vpředu hořely dvě svíce – tj. pravděpodobně opravdu měly být obřady. Byly. Mše v angličtině. Zda se dostanu na nějakou další během několikaměsíčního pobytu v Číně jsem nevěděl. Minimálně tedy bylo jisté, že na žádnou další mši se nedostanu během několikatýdenního pobytu v povinné karanténě.
Podařilo se mi koupit chybějící drobnosti a projít se centrem Amsterodamu. V souvislosti s naší cestou mne zaujaly vlajky nad jedním z vodních kanálů. Vedle té čínské byla z jedné strany česká a z druhé polská. Snad pouhá náhoda. Mně to však v dané chvíli přišlo až symbolické. Než jsem se vrátil zpět na hotel, měli jsme už všichni potvrzen „zelený kód“.
V pondělí 9.8. jsem nemohl dospat. Doslova cestovní „horečka“.
Na letišti jsme byli necelé 3 hodiny před odletem, ale i to bylo jen „tak tak“. Do poslední chvíle jsme bojovali s vyplněním příletového formuláře. Na rozdíl od loňské cesty však potvrzovací heslo pro validaci formuláře došlo na email a nemuselo se zasílat pouze na čínské číslo. Měli jsme tuto možnost v záloze, ale zvládli jsme to svépomocí.
První dvě zakoupené letenky byly třídy economy, zbylé dvě bussiness. Bohužel jsme za jedno ze zavazadel ve třídě economy museli doplácet 120 EURO, protože se nám paní na přepážce nepodařilo přesvědčit, aby započetla váhový limit za celou naši skupinu. Naštěstí ve třídě economy nebylo jedno ze sedadel v naší řadě obsazeno a nemuseli jsme se s kolegou na sebe tlačit. Jídlo bylo skromnější, zabalené v igelitovém pytli, který každý z nás dostal. Stejný balíček paradoxně dostali kolegové ve třídě bussines. Po celou dobu letu jsme měli respirátory, stevardi byli v Covidových oblecích, do kterých se před cestou navlékli i někteří z cestujících. … My spoléhali na očkování fy Pfizer a s naším odletem čekali, až všichni budeme plně očkovaní.
Konec konců tak trochu to přece jenom byl „evakuační let“.