Svíčka

V pondělí 1. února v práci slyším, že naši dva kolegové leží s Covidem. Další jde hned na test a po návratu hlásí, že odchází domů, protože je také pozitivní. V úterý ráno si i já beru paralen, a když teploměr ukazuje 37,2° C místo do práce jedu na AG test. Výsledek mají do 20 minut a hned mne objednávají na test PCR, který Covid-19 potvrzuje. Během dopoledne teplota vyskočí na 38.7° C. Paraleny beru po dvou a po cca 2 hodinách mám už zase 37° C. Pak teplota roste a já znovu beru Paraleny. Rodiče mi ve středu přiváží Eloprine, což je polská verze léku Isoprimosine. Ten polský není na předpis a je 3x levnější než jeho česká verze. Když jsem ho začal užívat teplotu jsem neměl víc, než 37° C. Využíval jsem asi polovinu balení a zbylých cca 23 tablet věnoval kolegovi, který prodělával Covid necelé 2 týdny po mně. V práci se scházíme 15.2. a vedoucí je nadšený, jak už nyní budeme zdraví a „nesmrtelní“.

Hned další den podávám žádost o vízum do Indie. Do konce března je třeba odškolit zákazníka. Kontrakt je kontrakt a za nesplnění termínů jsou ve světě byznysu penále a sankce. Stonání s Covidem mi přišlo vhod. V práci bych toho tolik neudělal. Mám navazovat na kolegy, kteří byli na instalaci. 25.2. (24. den po pozitivním testu na Covid) jdu na PCR test. Výsledek je pozitivní. Zůstávám na HO (home office) a termín školení se odsouvá na nejzazší možný termín. 3.3. (30. den po 1. positivním testu na Covid) jdu na další PCR test. Výsledek je opět positivní (!). Čas hraje proti nám. Ve firmě začínají být nervózní a žádají o vízum pro možného náhradníka. V úterý 9.3. (36. den po prvním pozitivním PCR testu) jdu do jiného z odběrových míst. Vzorky vozí do Prahy. Přesto už v půl šesté večer dostávám výsledek. Tentokrát NEGATIVNÍ. Školení musí začít v pondělí 15.3. Pokud bych v pátek neodletěl já, v sobotu místo mne musí odletět kolega. Lufthansa ruší lety z Prahy. S Emirates není jisté, zda po příletu nemusí být v Indii karanténa. KLM požaduje PCR test nejpozději 72 hodin před odletem. Ve středu jdu na další PCR test. Neumím si to vysvětlit jinak, než že laboratoře mezi sebou „soutěží“. 37. den po prvním pozitivním PCR testu laboratoř Fakultní nemocnice v Hradci Králové mne na základě „limitních hodnot“ PCR testu označuje za Covid pozitivního. To už začíná být „napnuté“. Letenka není za pár tisíc a kolega si už také oddechl, že to nebude na něho. Ve čtvrtek ráno jdu na další test. Pokud „vyjde“ letím já, když ne, kolega. Kolegu průběžně zaučuji a do pozdních hodin tiskneme školící materiály. S výsledkem si tentokrát dávají na čas. Manažer projektu i vedoucí se zajímají. Dostávám svolení „volat kdykoliv“. Stejně i od kolegy, který řeší letenky. Pokud do 22:00 nedostanu negativní výsledek testu na Covid, pokusí se moji letenku zrušit. 21:35 pípne SMS. Covid NEGATIVNÍ.

Ve 2:45 čeká auto před domem. V 6:15 odlétám z Prahy. 20 hodin starý PCR test však nestačí, před odbavením požadují v Praze další AG test. Platím 800 Kč, naštěstí vyšel. V Holandsku už jen vyplňuji prohlášení, že nejsem Covid pozitivní, a že jsem neměl kontakt. V New Delhi předkládám zdravotní registraci, kterou mi obratem poslal v pátek nad ránem indický Travel Agent. Za RT PCR test platím 800 INR (285 Kč), dostávám razítko do pasu a před třetí hodinou ranní mne už řidič veze na západ. 9 hodin jízdy s jednou kratší přestávkou na toaletu a jídlo.

Opět jde o indický venkov. Před rokem a půl to bylo východní pobřeží, nyní severozápad, poušť asi 200 km od hranic s Pákistánem. Řidič přibržďuje, abych si mohl vyfotit svižně klusajícího velblouda. Přijde mi legrační, že na fůře spí chlap. Říkám to řidiči a on odpoví, že velbloud ví, kam má jet. Znovu ta roztomilá Indie. Řidič mluví anglicky, tak během devíti hodinové cesty máme čas řadu věcí propovídat. V Indii není tabu téma náboženství a pochopil jsem, že částečně jsou dnes v Indii tématem také „love marriage“ vs. „arrange marriage“, která vycházejí z místní kultury a hinduistické tradice. Nejsme daleko od cíle. Děláme zastávku v místech, kde vedle silnice stojí hinduistický chrám.

Mnich střežící nejvyšší místo, žádá o příspěvek. Zcela mu však stačí (a tvářil se spokojeně) 10 rupií. Z nejvýše položeného místa byl i pěkný výhled na celý chrám.

Vjíždíme do města a u silnice vidím katolický kostel. Řidiče prosím, aby zastavil a jdu se podívat. Za plotem štěká pes. Nakonec přijde paní a té se ptám, zda bych se mohl podívat dovnitř. Řidič mi pomůže a paní vysvětluje, že jsem z Evropy. Dostávám svolení a smím nahlédnout. Jako ve všech chrámech v Indii (na venkově zvlášť) volá na mne řidič, abych si před vstupem do kostela zul boty.

Ubytován jsem na hotelu v centru města, který se na 2 týdny stává mým domovem. Bydlí zde i několik účastníků kurzu. Původně mělo být školení ve státě Maharastra (poblíž Mumbai), ale protože se tam zhoršila situace s Covid, rozhodly příslušné autority, že školení bude ve státě Rajasthan. S jedním z techniků sdílím dokonce i společný balkón. V neděli jsem odpočíval na hotelu a dodělával věci ke školení. Navečer hledám papírnictví, kde sháním ještě nějaké kancelářské potřeby. Jednak jsem tentokrát neletěl s Emirates a měl nižší limit na zavazadla, pak se většina reklamních předmětů vyrábí v Číně, a protože v důsledku epidemie dodávky z Číny do Evropy váznou, nedostal jsem toho s sebou tolik, co obvykle. Nezbylo, než podpořit místní ekonomiku a dokoupit chybějící potřeby v Indii. Nalezl jsem obchůdek asi 150 metrů od hotelu a naštěstí měl ještě otevřeno. Bratranec majitele obchodu je také inženýr. Pracoval ve Francii a nějakou dobu prý i v Číně. Ptají se mne, po kolikáté jsem v Indii a já říkám, že je to už má sedmá cesta. Můj doprovod říká, že jsem byl dokonce 4 měsíce v Číně, a tak se mne Ind ptá, kde je to lepší? Ptám se, co chce slyšet? Říká, že kde je lepší kvalita života. To je dost těžká otázka. Nechci nikoho urazit a hlavně jsou to tak trochu 2 různé světy. Čína je mnohem více rozvinutá, masivně se tam staví a investuje, životní úroveň lidí se za posledních několik let výrazně zlepšila. Čína před 5 lety byla asi jiná, než je Čína dnes. To se týká i venkova, nejen velkých měst. Tedy alespoň tam, kde jsem měl možnost se dostat. V Indii je společnost mnohem více „multikulturní“, ale co je tou největší výhodou Indie, že 80 % lidí zde hovoří anglicky. V Číně bez doprovodu, resp. bez anglicky mluvícího průvodce, je člověk ztracen. Sám o tom ale přemýšlím a paradoxně zjišťuji, že rozdíl vidím spíše mezi Českou republikou, než mezi Indií a Čínou. Tím hlavním rozdílem totiž je, že na rozdíl od malé ČR, jak lidé v Indii, tak i lidé v Číně, svým AUTORITÁM VĚŘÍ. A to se zdaleka netýká pouze Covidu, kde v ČR je situace výrazně horší, než je tomu ve státech v Asii. Indie masivně očkuje a mimo to dodává vakcíny do mnoha dalších států. Dokonce prý ZDARMA dodala několik miliónů vakcín i do chudších států (Pákistán, Bangladéš, Barma atd.) Další milióny vakcín, dodává Indie na bázi kontraktů. … Alespoň tam, kde jsem byl, život běžel v podstatě „normálně“.

(Pozn. 05/21: v březnu 2021 to tak skutečně vypadalo. V Číně jsem byl září-prosinec 2020 a tou dobou tam nebylo nic. V Indii se také Covid „rozjel“ až v dubnu.)

I v Indii jsem se setkal s označením „čínský virus“. Říkám však, že aby byl virus vytvořen uměle, to považuji za hloupost. To by nebyl v bezpečí nikdo. V Indii neví. Říkají pouze, že si myslí, že v Číně museli mít vakcínu dříve, než se začal virus masivně šířit. Argumentují tím, že když čínský prezident navštívil Wu-chan, pohyboval se bez roušky. Z toho vyvozují, že musel být očkovaný. Druhým argumentem je napětí mezi Čínou a Indií v létě 2020, kterému rozumí tak, že se Čína pokusila využít výhody Covidu při cvičení v horách. Indie následně vyslala vojáky do hor, kde není jasná hranice mezi státy a čínská strana po několika týdnech své vojáky stáhla. Přesto jsem pochopil, že Indie vnímá Čínu POZITIVNĚ.

Důvodem je společný obchod. Když hrozil konflikt mezi Indií a Pákistánem před několika lety, došlo prý k usmíření, díky diplomacii Číny. Válka by ohrozila koupěschopnost obou států, a to nebylo ekonomicky výhodné pro Čínu. Paradoxně v tom prý hraje roli asi též politika „jednoho dítěte“ uplatňovaná v Číně koncem minulého století. V Indii to vnímají tak, že lidé v Číně nechtějí posílat své jediné děti bojovat „na hranice“.

Překvapivým pro mne ale bylo, že Indie a Pákistán nejsou až takoví nepřátelé, jak se tvrdí, že v době Covidu Indie (která sama s pandemií bojuje) přátelům pomáhá. (Pozn. 05/21: Pochopil jsem, že se zhoršením situace v Indii – musela Indie omezit dodávky léků do dalších zemí.)

…

Na hotelu, kde bydlím, se koná několikadenní svatba. Bydlel jsem v Nejvyšším patře a když jsem v neděli navečer vyhléhl na chodbu bylo to právě ve chvíli, kdy mezi sloupy fotili zřejmě nevěstu.

Školení zahajuji dle plánu v pondělí 15.3. Začínám ho půl minutou ticha, za našeho bývalého pana ředitele. Zemřel na Covid-19 necelé 3 týdny před začátkem tohoto kurzu. Pohřeb se konal v době, kdy jsem byl ještě Covid pozitivní a proto jsem se nezúčastnil. Mohl jsem se tak i já touto formou s ním důstojně rozloučit.

Školíme vždy celý den. Při denních cestách do práce fotím velbloudy. Zvířata, která mi doslova učarovala.

Následující sobotu pracuji do pozdních hodin a v neděli si beru volný den.

V 8 hodin ráno je v katolickém kostele nedělní bohoslužba. Je před Velikonocemi a mši předchází tzv. křížová cesta. Celý program trvá asi hodinu a půl. Řidič jde se mnou. Před přijímáním za ním přišel někdo z místních a ptal se, zda je křesťan. Odpověděl, že ne a ten člověk mu řekl, aby si sedl a nepřijímal. Později se mne řidič ptal, co to to přijímání je. Řekl jsem, že to vychází z Bible, kdy Ježíš před Velikonocemi vzal chleba a řekl „vezměte a jezte z toho VŠICHNI“ a „to čiňte na moji památku“. Řidič, který byl hinduista mi, řekl, že ONI, když dávají pokrm, „dávají ho všem“. … Až jsem se styděl. Abych to odlehčil, řekl jsem, že ho dnes zvu na oběd.

Následně navštěvuji chrám, který kromě vojenské pevnosti a velbloudí farmy, kam se podívám navečer, je tím jediným, co lze v okolí vidět.

Ukazuje se, že jsem špatně porozumněl. Pochopil jsem, že jde o „mouth temple“ (ústa), ale řidič říkal „mouse temple“ (myš). Navíc i zde (jako v každém z chrámů) se chodí bez bot. (Neprošly mi ani ponožky.)

Po tomto mém „omylu“ se vydávám do pevnosti v centru města. Vstupné je cca 120 Kč i s audio průvodcem.

Traduje se, že když maharadžu nechtěli v jeho 60 letech vzít do války, prohlásil, že žádný maharadža není tak starý, aby nemohl chránit svoji vlast. Následně prý vzal s sebou do války svého nejstaršího syna a na svém stroji uskutečnil desítky průzkumných letů.

Pandemie Covid redukovala počty návštěvníků i zdejšího muzea (vojenské pevnosti). Čísla ukazují, že počty návštěvníků odpovídají hodnotám z 1. poloviny 90.let.

Ptám se, zda si mohu vyfotit ostrahu. Dostávám svolení. Dokonce si kvůli mně ostraha nasazuje i červený baret a sundává si roušku.

V místní restauraci jsme si dali pizzu. Cenově to vyšlo asi na polovinu, co u nás. Na Indické (Asijské) poměry byla velmi dobrá.

Navečer se konečně dostávám na velbloudí farmu. Právě ve chvíli, kdy velbloudice jsou vypouštěny k napajedlu. Většinou jsem roušku nosil, zde jsem se vyfotil bez ní. Dokonce jsem se i svezl na velbloudu, ochutnal velbloudí mléko a za 600 rupií si koupil klobouk z pravé velbloubí kůže.

Na hotel jsem se dostal právě včas. Jen chvíli poté dorazil vítr a písečná bouře.

Odjezd zpět do New Delhi po 14 dnech školení. Před námi Indové na dálnici a na palubní desce klobouk zakoupený na velbloudí farmě.

V sobotu jsem dojel do New Delhi navečer a šel spát. V neděli ráno jsem si přivstal.

Za pouhých 30 rupií (cca 10Kč) – lístek do metra (jedna cesta). Jediné, co se od mé poslední návštěvy změnilo, že místo žertonů se vstupuje a vystupuje z prostoru metra na lísteček s QR kódem. … Stadnardně by byla v 6:30 v katedrále anglická mše. Zřejmě z důvodu Covidu je ranní anglická mše zrušena a bude až v 7:00 a v místním jazyku. To jsem se ale předem nedočetl, proto si mohu v klidu projít okolí katedrály a „ulovit“ několik ranních fotek.

Na květnou neděli každý z návštěvníků dostává palmový list (připomínka vjezdu Ježíše Krista do Jeruzaléma). Místní si z něho složí kříž. Když se ptám, zda by mi ho paní tam také nesložila, dává mi křížek svůj a já ji nechávám můj nesložený list.

V neděli a v pondělí je v Indii státní svátek, oficiálně tak mám na jednání se zákazníkem pouze jeden den (úterý). Otevřených bodů je ale mnoho. Proto máme domluvenu schůzku už v neděli v 10 hodin. Pak mi vyjdou vstříc a vedoucí opravárenského centra se se mnou schází i v pondělí odpoledne. V úterý jsem tam pak s nimi až do 22:00. 40 minut cesta zpět na hotel přes celé New Delhi, hodina a něco na to se zbalit a 15 minut po půlnoci z úterý na středu (před Velikonoci) mne už řidič veze na letiště.

…

Protože jsem prodělal Covid v ČR (v únoru) nemusel jsem (po návratu) už ani do karantény a ani na hygienu dokládat další RT PCR test.

(Tj. stačil mi pouze jeden negativní RT PCR test 72 hodin před odletem z Indie. Naštěstí – jak se zdá – mě moje vlastní protilátky ochránly.)

(Pozn. 05/21: Vzhledem k situaci v Indii v dubnu a květnu 2021 je vlastně ZÁZRAK, že se cesta v březnu doslova „za půl minuty 12“ mohla  uskutečnit. … Je tak možné, že ani ta svíčka na ambasádě v Praze nebyla náhoda.)